PCT day 140

Vstávám do šedivého rána. Je chladno. Na všech větvičkách jsou kapky vody. Převlékám se, snídám vločky a balím stan. Je hodně mokrý, i tyvek. Ale dnes má být celý den pod mrakem, tak asi neusuším.

Oblékám si péřovku a vyrážím. Zatrolený rukavice.

Dnes mě čekájí dva velké kopce. Ale ty mám rád. Ty snídám, obědvám i večeřím, ale ty zkopce. Se potvory schovávají mezi těma kopcema.

Stoupám a kochám se. Dnes to bude úžasný. Nádherný výhledy. Furt zastavuju a dělám nějaký fotky.

Pak slezám z kopce. Je to kus spáleného území. Potkávám starší paní, asiatku. Ale je strašně energická. Hned se se mnou dává do řeči. Říká, ze letos nějakou dobu dělala trail angela a vozila lidi z/na trail, protože chtěla vrátit to, co pro ní dělali lidi vloni, když sla PCT. A že prý jí to chybí. A tak, protože je v důchodu a má čas, tak se rozhodla, že příští rok půjde PCT znovu. Spadla mi čelist. Některý lidi jsou neuvěřitelný. Když zjistí, že jsem z ČR, říká, že jich letos už několik potkala a že nás tu asi musi být hodně. No, je 🙂 Loučíme se a přeju ji štěstí příští rok.

Přichází další kopec. Tentokrát to bude delší. Budu šplhat z 800m do 1600m. Ale výhledy jsou neskutečný.

V jednu chvíli jenom stojím a koukám na obzor a najednou se vedle mě zjeví chlapík. Vůbec jsem ho neviděl přicházet. Prostě najednou stojí vedle mě. Je celej v maskáčích a v ruce má luk a na zádech batoh. Kouká se mnou na ty kopce a říká: Tohle je nejhezčí část PCT, alespoň pro mě.

Jo, je to nádhera.

Ptám se, co jde lovit. Odpověď mě šokuje. Prý medvěda. Lukem? Vidím, že má tak cca 6-8 šípů. Ptám se, jestli tu nějací medvědi jsou, že jsem žádného neviděl od Oregonu. Podívá se na mě jak na blázna. Tady jsou prý medvědi všude a spoustu. No, to jsem úplně slyšet nechtěl. Furt stojíme a koukáme na ty nádherný kopce na obzoru. Loučíme se, přeje mi štěstí na pct. Pak se něj otáčím … a nikdo tam není. Asi to byl nějaká variace na kouzelnýho dědečka. Měl jsem si něco přát.

V takovém minijezirku se spoustou žab dobírám vodu a směřuju na tentsite za 2 míle. Už bude pomalu tma a tak si musím pospíšit.

Když dorazím, stavím stan a rychle dělám večeři, už mám hlad. Dnes je to kaše s trhaným vepřovým v bbq omáčce. Jj, to si tak někdo umí žít.

Pak hygiena a na kutě.

Brou

34km (319km do Harts pass)