PCT day 117

Ráno opět redukuju množství ovesné kaše, ale je to marné. Po dvou to nepůjde. Musím zvýšit na 3 pytlíky. Protože jinak se budou postupně pytlíky kumulovat jako kumuly v Perlové ulici. A to mě trochu děsí.

Opět se jde lesem, takže žádný výhledy. Občas skrz stromy zahlednu nějakou horu.

Nabaluju míle, svačím (ovesnou kaši), pak obědvám (ramen a … ovesnou kaši) a zase pádím dál.

U odbočky na elk lake th resort narážím na PaH. Urputně internetují. Honzovi totiž nesedí nove boty a bude muset kupovat nové.

Svalím se k nim, k svačině si dělám … Ano, správně, modří již tuší … a pak využívám internetu a chvíli updatuju a stahuju maily a nahrávám příspěvek.

Pokračuju dál. Je to ještě 10 mil a samo se to neujde. Je tu trochu výhled, ale pořád žádná sláva, hory se schovávají. Cesta jde ted do kopce. Mám kopce rád, radši než zkopce. A tenhle skončí asi za hodinu, čili dřív, než začne mit šanci mi vadit. Snad mi to vydrží i ve Washingtonu.

Nahoře chvíli odpočívám a pak vyrážím na poslední pěti majlový úsek. Nejdřív ten kopec musím, logicky, zase slézt a pak se jde přes takovou louku a konečně mám výhled na tu horu. Jestli se nepletu, je to south sister. Ta jižní ze tří sester. Má krásnej červenej vršek.

Doposlouchal jsem 4. husitskou epopej a pustil jsem se do zdivočelý země. Budu teď nějakou dobu asi dost brečet a znovu hodně nenávidět zas…. komouše.

Blížím se k tentsite. Voda, co tu má být, je stojačka, ale naštěstí mam dost vody, co se s ní táhnu. Takže zůstávám a dělám večeři.

Už ležím ve stanu, když slyším PaH. Ale klasicky nemají vodu, takže musí ještě popojít asi půl míle. Nechápu, jak můžou chodit bez vody.

Píšu zápisky a už je tma. Opravdu je už citelne kratší den.

Brou

43km (celkem 3139km)