PCT day 108

Dnešní den je dlouhý, ale úžasný, i trochu smutný a den kdy přeskakujeme, čili neujdu 100% pct.

Vstáváme v 5:30. Rychla snídaně a jdeme na autobus do Yreky. Cesta je v pohodě a za cca hoďku se připravujeme na hitch do Ashlandu v Oregonu.

Proč skok? Pred nami je totiž úsek, ktery je kvůli ohni zavřený a neni možné ho jit. Je to cca 100 mil. Takže dnes jsme oficiálně přešli celou Kalifornii a budeme v Oregonu.

Se Sah jdeme na kafe a pak se vsichni scházíme na hitchi u nájezdu na dálnici. Kreslíme si ceduli a stopujeme. Bypada to, že to nebude easy. Po cca 20 min nám jedna paní nabízí, ze kdyz tu budeme ještě ve 3, tak nás vezme (je devět 🙂 ) To nas úplně nepotěšilo. Jsme 4, blbé číslo na hitch.

Najednou se objevi mlady kluk, že jednoho člověka může vzít. SaH samotná to není bezpečné, takže nasedam já. Cesta rychle uběhne, bavime se o Trumpovi a Bidenovo a Číně a Ukrajině. A za chvili vystupuju v Ashlandu.

Oregoooon. Po 3 a pul měsíci jsem dokončil jeden stát.

Ostatní nejsou zatim úspěšní. Kupuju si čaj a čekám. Najednou prikdenzprava, ze už frčí a rovnou do Medfordu, kde je REI. A sakra, tam jsme měli spolu z Ashlandu. Rázem mam zpoždění ja. Pak posílají fotky, jak jedou. Jsou zavření v nakl. Prostoru náklaďáku. Snadnto prezijou a nejedou na nejakou orgánovou farmu.

Jdu na hitch, ale ani po 3/4 hodině nic. Jdu na autobus. Za cca hodinu vystupuju v Medfordu u Walmartu a připojuji se k ostatním v nákupu jidla na 6 dní.

Nastává loučení. SaH má zitra zero v Ashlandu a ja s PaH se vracíme na trail. Ja navíc uvažuji o přeskočení ještě jednoho 93 mílového úseku, který je logisticky špatně přístupný kvůli další uzávěrce a je v něm spoustu spáleného území. SaH ho chce jít, takže už se nejspíš neuvidíme.

SaH, díky za všechno. Díky tobě jsem dal Whitney a nezbláznil se v poušti. Ikdyž jsem se z tebe občas málem zbláznil 🙂 což bylo asi oboustranné. Každopádně s nikým jinym jsem neušel 1000 majlí 🙂 Věřím, ze se ještě potkáme. Když ne na PCT tak doma. Užij si PCT tak jak sis naplánovala a hlavně ať vyjde všechno to další.

S PaH jdeme na autobus a jedeme do rei. Musime přestoupit z linky 10 na 40.

A nyní nastane jedno z kouzel PCT. Na přestupu nás osloví trail angel Big Mama. A v podstatě nas unese 🙂 v tom nejlepším slova smyslu. Nabízí nam odvoz do rei a zpet na trailhead a to vše zdarma a full service. PCT a lidi kolem jsou kouzelní. Čekáme ještě na jednu hikerku z Nizozemi a frčíme do rei. Big mama jde s námi. Se vším nám pomáhá a rádi. Po cca hodině v rei nás veze na na jídlo do in-n-out na burgery. A po cca další hodině jedeme zpět cca hodinu na trailhead. Ta úžasná paní nám dala pres 3 hodiny svého času, nic za to nechtěla a byla úžasná. Není možné dost poděkovat. Ale stejně. Moc děkujeme Big Mama.

Děláme několik společných fotek a vyrážíme na první kroky v oregonu. Můj batoh je neskutečně těžký. Přehnal jsem to opět s jídlem 🙁 neponaučitelnej. Buď toho mám málo, nebo moc.

Po 0.8 mile končíme. Nic se nemá přehánět. Stanujeme a pak povídáme. Péťo, moc děkuji za zašití díry v mém hoodie (Honza se prý už na mě nemohl dívat a tak požádal Petu, aby mi zašila díru od větve, kterou jsem měl na rameni.)

Najednou se objeví Psycho. Jeho dar mizet a znovu se objevovat, je neuvěřitelný. Přidává se k nam na večeři.

Je teplo, ale už je tma a tak si přejeme Oyasumi おやすみ.

Píšu zápisky, nahrávám na blog – je signál. Je půl jedenácté, zítra nevstanu:)

Brou

1km (na km 2752)