PCT day 70

Ráno úmyslně polehavám. Ale v 7:15 se už hrabu. Slunce tak nějak divně svítí a jsou divný mraky na horama.

Jdu si pro jídlo a dělám si snídani. Vidím, SaH se už taky pomalu hrabe. Ale fakt pomalu 🙂

Když si jde pro jídlo říká, že dnes to vidí jenom na procházkové tempo, že ji bolí nohy. Ok, včera jsme dali 21 mil, dneska můžem trochu zvolnit.

Řešíme ty divný mraky. Asi nějaká inverze.

Dojím a začínám balit. Ty mraky mi nejdou z hlavy. Začíná to vypadat jako kouř, ale je to všude kolem. Na jedny straně se mi zdá, že víc, ale můžu se plést.

Vyrážíme na cestu. Dobírám vodu a neujdeme ani půl míle a je to jasné, cítím kouř. Někde hoří, jde jenom o to kde. Jdeme dál, snad by rangeři nějak konali, kdyby to bylo nebezpečný.

Jdeme do kopce a většina jde lesem. SaH zastavuje asi po 3 mílích a píše zápisky. Ja pokračuju. Po 5 mílích si už taky chci dát pauzu, ale objevují se 2 pct hikerky a mají docela tempo, tak se za ně pověsim a nechám se vytáhnout asi ještě míli a půl do kopce. Říkám tomu kotva a docela mi to funguje. Obzvlášť když jsou to holky, protože je mi blbý když mi utíkají. Ale některý hikerky jsou neskutečný.

Sedám, dávám si sváču a sundavám boty. Dnes na to myslím.

Za chvíli dorazí SaH, že valíme k jezeru. Že ma být teplý (haha, dobrej vtip v Sierra) a že je tam písek. Tak se pomalu zvedám a jdeme. Potkáváme další horse train. Tentokrát jede i pravej cowboy.

Po chvíli potkáváme 2 strážce. Tihle už vypadají jinak, než rangeři. Mají zbraně, uniformy a chtějí vidět permity a bearcany. Jsme ok, takže si s námi chvili povídají. Když zjistí, že jsme z České republiky, tak jeden zmiňuje trail ve Vysokých Tatrách. Těsně vedle, ale jsou dobří. Je vidět, že něco nachozeno mají a znají. Ptám se jich na ten kouř. Celý den je cítit a nedýchá se nejlíp. Prý hoří někde za kopcem, ale ne v našem směru, takže my co jdem na sever jsme v pohodě.

Dál je to pořád do kopce a v jednu chvíli jdeme kolem říčky s tůňkama a SaH že prý zůstane a vymění jezero za perličkovou koupel. Studený, kluzký, tady nebudu. Jdu k jezeru.

Doteď to bylo do kopce, ale teď to teprve začíná. Asi hodinu se plazím switchbackama sem tam. Asi v půlce potkávám tu divnou hikerku, co jsem potkal u von’s v mammoth. Divná osoba. Něco na mě mluví, ale ona když mluví, tak nikdy nevím, jestli mluví pro sebe nebo na někoho jiného. Mumlá, že neví kam a proč jde a proč je to zase do kopce a jestli je tam nějakej pass. Tak asi mluví na mě. Říkám, že tam je pass za jezerem. Ale odpovídá, ze se neptá na cestu , ze ta tu určitě je, ale že se ptá na pass. (Not a path, but a paaass) tak ji odpovídám, že mluvím o passu a ne o cestě a mizím. V duchu si tuto osobu prekřtím na Crazy mamma. ( Je to takova postarší žena se zafacovanejma kolenama)

Snažím se zrychlit, aby mě nedej bože nedohonila, ale ten kopec je fakt strašnej.

Po asi další hodině konečně přicházím k jezeru. Pěkný, písčité plážičky. Už jsou tu nějací hikeři, ale pakuju se bokem do stínu.

Beru vodu na pití a pak peru ponožky (v tomto pořadí, je to důležité :)). A hele, ono je to mělký, písčitý dno a docela teplý. Ok, jdu do toho.

Lezu dovody opatrně, pripravenej prchnout jen co ucitím náznak studenoty. Ale kupodivu dobrý. Takže 3. zářez co se týče jezer v Sieře. Dokonce asi 5 minut sedim ve vodě a relaxuju. Jak u móře.

Pak jdu vařit. Náhle se zjevuje SaH. Ptám se, jak si užila vířivku, ale prý tam nakonec nevlezla a přišla k jezeru.

Vaříme oběd (jsou skoro 3 a mám hlad jak herec) a pak tak nějak usínám. SaH asi taky, protože je všude ticho.

Budím se po čtvrté, chvíli ještě ležím a pak se začínám pomálu balit. SaH se probírá a konstatuje, že do Vody už nepůjde. Jooooo, dal jsem jezero, co ona ne. Když to vítězoslavně zmiňuji, opáčí, že nejde proto, že je to moc teplý. Tolik k ženám.

Chtěli jsme být dnes brzy v kempu a procházkou. Je skoro půl šesté, před námi 3 tentsites do 3 mil, ale neco mi říká, že to SaH nedá. Les, komáři a hlavně žádný výhled. Je úplně šílená a musí mit neustále nějaký výhledy.

Jak sem předpokládal, žádný misto neni dobrý. A tak začínáme šplhat k passu, který jsme dnes neměli jít. Stoupáme, stoupáme. No, zkratím to. Místo abychom byli v 7 kempu a v klidu se najedli, dorážíme do kempu v osm a je to v lese, výhled žádný a je tu tolik komárů, že se nestíhám oplácavat. Je mi SaH až líto.

Rychle stavíme stan, potichu, uz jsou tu 2 stany a vypadá to, že už spí. Bereme jidlo a jdeme večeřet. Musíme cca 100m od stanu. Je to masakr. Mračna komárů. Mam sice dlouhý, ale síťku na hlavu jsem nechal v batohu, stejně je u jídla k ničemu, ale jídlo je neustálý boj. Jím jak v závodní kuchyni a zbaběle opouštím bojiště.

Zalézám do stanu, pomlátím těch pár co sem vletělo a pak se těm hajzlíkům chechtám zpoza síťky. Mrchy hnusný krvežíznivý.

Převlíkám se a ukládám na noc. Nějak to s tou procházkou nevyšlo, ale 16 mil není nic strašnýho a ty kopce … no Sierra no, co by člověk čekal.

Je půl desáté, tma a já už sotva vidím.

Brou

27km (celkem 1545km)