PCT day 41

Noc byla super. Skoro přestalo foukat a bylo teplo. Vstáváme kolem šesté a před sedmou jsme na cestě.

Jak to hezky začalo, tak to blbě pokračovalo. V podstatě od té chvíle je všechno špatně. Asi je špatný tlak, jde se nám blbě. Ale po asi 2 mílích Sho přiznává, že mu není dobře a že má asi teplotu. Zastavujeme. Bere si ibuprofen. Má málo vody, tak mu s Martinou dáváme dohromady asi litr, ikdyž tuším, že mi chybět bude, tak samozřejmě Sho má teď přednost.

Nechceme Shoa nechávat samotného, ale tempo se nám velmi zpomalilo. Začíná být strašný vedro a dochází nám všem voda. K prameni je to 6 mil.

Sho už nemůže, zůstává ve stínu a my s Martinou pokračujeme k vodě. Jiná možnost není, už nemáme vodu na čekání ve stínu. Já už mam jenom 3/4 litru na 6 mil. Velký špatný, kdyz mi teploměr na batohu ukazuje 46°. Dolezu na kopec a posledni 4 míle by měly být cca z kopce. Aspoň že tak. Zastavujeme na chvíli cca 3 míle před. Po trailu přichází holčina, že má vzkaz pro Tiny dancera. Po chvíli mi dojde, že jsem to já. Potkala Shoa a dávala mu trochu vody ze svého a že prý je celkem ok, ale bude ve stínu.

Děkujeme za vzkaz a pokračujeme. Ještě nikdy posledni 2 mile nebyly tak dlouhé. Na 0.4 míle před dopijím poslední vodu. Z 5 litrů nezbylo nic.

Přicházím k prameni. Pramínek teče rychlostí 1l za 6 minut. Prede mnou stoji 4 lidé. Kazdy ma cca 2 litrové vaky, čili na mě přijde řada za cca 50 min. 12 min napouštění mého vaku plus 5 minut filtrace. Plus…. A teď to prijde. V komentářích okolo techto zdrojů se začínají množit zprávy o tom, že je řada hikeru nemocných norovirem. A že to asi bude z vody. To asi úplně není pravda, prý se spíš přenáší z výkalů, čili asi neumyté ruce, nicméně silně se doporučuje použít ještě chemickou desinfekci vody k té filtrační, protože na viry nám filtry nefunguji. To znamená ještě plus 30 min desinfekce a 5 min neutralizace. Jsem v pytli, hodina a půl do napití. To nevydržím. Jeden z hikerů mi nabízí pouze filtrovanou vodu, bez chemie, chvíli váhám, ale žízeň mám takovou, že děkuju a piju. Za hodinu filtruju 2 litry a celé vypiju. Jdu do fronty znova.

Mezitím přichází další hikeri a přináší zpravy o Shoovi. Skoro každý mu dal nějakou vodu a zdá se, že se Sho blíží. Chtěli bychom mu jít kus naproti, ale nemáme s čím jít. Nemáme vodu. Dostávám se na řadu, napouštim vodu a najednou zacne tect uplne oranžová voda. Vylevám, chvíli čekám, začne téct víceméně čistá, ale stejně po napuštěni je voda silně oranžová. Tady neni co řešit. Přidávám chemii a čekám 30 min. Pak přidávám další tablety na neutralizaci a zase čekám.

Najednou se objevuje Sho. Je úplně na pokraji sil. Všem děkuje za vodu ale ma sílu se akorát svalit na zem. My s martinou ani nemáme vodu, abychom mu ji dali a to jsme tu už 2 hodiny. Naštěstí mu ji dává Petra. Češka z českého paru, který byl pořád za nami cca den a dnes nás někde předhonil. Chvíli s nimi povídáme, ale chtějí dnes ještě popojít, takže se loučíme.

Chtěli jsme dnes popojit také ještě o 4 míle, ale další voda je až za 18 mil a my nemáme vodu, prostě nedokážeme nafiltrovat dost vody, pořád čekáme ve frontě a pak čekáme na chemii. Po 4 hodinách mám 2 litry, 2 už jsem vypil jenom filtrované.

Do toho Sho říká, že počká na tmu a vyrazí za námi. To nechceme. Takže to pro dnes balíme. Ať se dá do kupy. Vyrazíme brzy ráno. A zatím dofiltrujeme vodu. Ale přichází další hikeři. Je to nekonečné. Je 9 hodin, tma, mám 4 litry, jsem utahaný a frustrovaný. Chceme vstávat ve 4 hodiny.

Jsem naštvaný, zklamaný. Mám strach o Shoa, mám strach z vody na příštích 30 milích.

Část lidí co přišla se otočila a vrací se do Tehachapi a budou přeskakovat 50 mil, kvůli vodě. Ale my nechceme, chceme projít co půjde. Snad to bude ok.

Jsem hodně na dně. Snad to bude zítra lepší.

Brou

20km (celkem 933km)