PCT day 3

Přiznám to hned na začátku. Ano, ležím na pokoji v resortu mount laguna. Chtěl jsem být na sebe tvrdý, ale podlehl jsem partě, která zůstava celá. Co vám budu povídat, ležim na posteli, píšu deník a říkám si, že to tak špatnej nápad vlastně není. Jak by ale řekl Pydla: ležím si, ale nesouhlasím 🙈😇

Ale popořádku.

Ráno se zabalím a tak nějak všichni najednou vycházíme. Hned na začátek pěknej stoupák. Ale nadhernej výhled na údolí a třpytící se kapičky vody z mraku, skrz kterej se dere slunce.

Parta se trhá. Vzpomínám si, že vlastně to má být do kopce celý den. Uf. Ale naštěstí většinu cesty je to ve stínu. Všude pobíhá spoustu ještěrek. Syčaci naštěstí žádní.

Párkrát stavím na sváču a pití. Vůbec nemám chuť na jídlo, ale tak nějak tušim, že jist bych měl.

Vody nesu asi 4 litry, mělo by to být ok.

Poslední velkej stoupák (tentokrák výživnej i se sluncem) a … wow les. Normálně les. Nádherný borovice, ptačí štěbetání a hlavně ta vůně. Nemůžu se vynadívat a jsem šťastnej jak blecha. Po zemi se valí neskutečně velký šišky.

Btw. všimnul jsem si jedný věci. Ještě včera jsem kontroloval každej krok, jestli se někde neschovává nějakej chřestící plazivec a kontroloval každej keř, jestli to není poison oak (takový velký špatný, když se toho člověk dotkne) , ale dneska se tak nějak jenom kochám. Prvotní Strach už asi trochu otupěl, ale musím si dát bacha, ať z toho není nějaký velky mrzení. Stein už na chřestýše narazil.

Po asi 3 milích odbočuju z trailu a jdu do laguna mountain, kde by se parta měla sejit a dát si jídlo a najít si nějaký místo na spaní.

ALE, je úterý a všechno je zavřeno, kromě obchodu. Nevadí. Je tu jídla dost.

Sedíme pod stromem a obědváme. A normálně je mi zima. Doufám, že to není nějaky úžeh či tak něco.

Bohužel zjišťuju, že místo na spani všichni řeší pronájmem pokoje. Nechtěl jsem, tak koukam do farout, kde je nejbližší možný tent site a když zjistim, že až za 6 mil, tak sklopím uši a platím pokoj taky. Chtěl jsem dnes krátký den, nejsem připravenej na dalšich 10km a tak si říkám, že to tak možna mělo být.

Pokoj super (aby ne za ty prachy) Dostali jsme kyblík a prací prášek na vyprání. Špinavou vodu máme vylejt za terasou na trávu. Tahle informace mě dost překvapí. Tak si ještě jednou oveřuju u Steina. Rozumněl jsem dobře. Holt jinej kraj…

Vyperu si .. jako 3 dny a takovej sajrajt? a nahrávam zápisky. Ležím v posteli a najednou si připadám uplně dobitej. Tvl. 3. den. Co budu dělat za 14 dní? Měsíc? (Robe, zase fňukám). No nic, to budu řešit pak. Step by step.

Do naši whatsapp skupiny „shuttle to Montezuma“ přichází pozvání na večeři na terasu za pokoj 27. Každý co si přinese plus multipack piva a apple pie od Steina. Zní to super. Takže sprcha, dosušit věci nestíhám, takže ve spacím a hurá na večeři.

Dělám si ramen a k tomu tortilu a při hrabání se ve foodbagu dospěju k rozhodnutí, že něco musí ven. Je toho moc a je to strašně těžký. Navíc už zjišťuju, že některý věci prostě nemám chuť. Sice je mi to líto a nerad vyhazuju jídlo, ale musím.

Po návratu na pokoj hygiena a balení věcí. Nesouhlasím, ale jsem rád, že tu jsem.

21km (celkem 72)