PCT day 24

Budík dávám na 4:50 (to vedro mě ničí, chci ujít co nejvíc ráno, ale zase tak naivní, abych ho dával na čtvrtou nejsem).

Je to běs, ale cca 5:40 vyrážím. Já ty prudce aktivní rána nezvládám, ale asi mi nic moc jinýho nezbyde.

Valím to směr jezero Silverwood lake. Pak kolem něj a někde za jezerem na cca 10. míli je voda. Nabrat a pak někam popojít a stáhnout se ze sluníčka. Nabízí se piknic area cca 2 majle za vodou.

K jezeru se táhnu kus kolem silnice, to nic moc, ale pak mě to žene nahoru, prehoupnu se přes nasep a wow, máme tu jezero. Krásná voda, krásný pláže. Když kus obejdu a jsem v jednu chvíli jakože fakt kousíček od břehu a pláže, neodolám a seběhnu. Je půl devátý, ale ☀️ už pere a tak se svlékám a šup do vody. No dobře, úplně šup to není, ale dokázal jsem to. Jsem na sebe hrdej.

Mám dost hlad, ráno jsem nic neměl, takže chroupu trochu trailmixu (ořechy, sušený ovoce atd) a zapijím vodou. Oblékám a upaluju dál. Blížím se k vodě, filtruju 4.5l a už to začíná být jen pro ty, co to mají rádi horké. Takže nabírám směr piknik Area. Když tam dojdu, jsem trochu šokován. Je to moc pěkný, ale úplně in the middle of nowhere. Jsou tam stoly a velká budova se záchody a sprchama. (Fotku jsem v tom soku zapomněl udělat) Ale všechno zamčený, kohoutky nefunkční, příjezdová cesta zarostlá… Nechápu. K čemu to jako má bejt? Tyhlety Potěmkinovy vesničky jsou tu celkem často.

No nic, stin tu je, dělám kaši a asi hodinu spím. Pak čekám asi do půl čtvrté a vyrážím. Jako horko je mnohem menší, ale stejně…

Cesta jde do kopce, ale není to žádná hrůza. Mám v nohách cca 20km, rád bych to dotáhnul někam k 30, ale uvidíme jak to půjde a hlavně kde bude místo na spaní.

Na 29. Km nacházím docela hezký místo. Písečný plácky, trsy trav, křovíčka, keře, taková klasika. Jdu si vyčistit zuby a poodejdu od stanu.

No, a tady to mohlo všechno skončit. Zabit chrestýšem a ještě teď se klepu.

Jak si tak čistím zuby, nedávám úplně pozor kam šlapu a až v poslední chvili, když už téměř došlapuju mi dochází, že tam kam šlapu je cosi smotaného do klubka, je to žíhané v tom diamantovém vzoru. Chřestýš, velkej, ale divný, nehejbe se, nechřestí. To mi proletí ve zlomku vteřiny hlavou. Uaaa. Skok a další. Ale panika, musím opatrně, co když letím někam, kde je další. Co ten za mnou? Zastavuju, otáčím se, ale nevidím pohyb.

Jsem v pasti, mezi mnou a stanem je had. Nemám hůlky, jak se dostanu zpátky? Obcházím to skrz vysokou trávu, trnu kde bude další a vracím se ke stanu. Hůlky už jsou nedílnou částí stanu. Co teď. Je to kousek od stanu. Pořád žádný pohyb. Je snad mrtvý? Zvítězí ve mně můj otec (někdy tomu fakt nejsem rád) a jdu ho omrknout blíž. (Táta tomu říká vědecké pokusy) Dupu..nic. Tleskám..nic. Hm, asi je fakt mrtvej. Hodím k němu kámen, pak další, ten už se ho skoro dotkne a žádný pohyb. Ok, uf, je mrtvej. Jdu pro telefon, že udělám fotku. Když zamířím na chřestýše a zazoomuju, chřestýš se vymrští (naštěstí na druhou stranu) a zmizí v křoví. Já se tak lek‘, že ani tu fotku jsem neudělal. Ze mě by válečnej reportér nebyl. Tvl, tvl, tvl.. co to jako má bejt?

No, každopádně, přežil jsem se štěstím, kdyby mě chtěl kousnout, tak to zvládl bez problémů. Napadá mě ještě, ze napoprvé spal a proto nereagoval. Poučení je, že nikdy není dost opatrnosti a rozhodně mi hodně spadnul hřebínek co se týče chození mimo trail v travičce jen tak na procházku.

Doufám, že si se mnou v noci nepřijde vyřídit účty.

Zítra chci vstát zase dřív. Za šest mil je McDonald’s. Ano, správně, Mekáč. Trail podchází dálnici a na dálničním odpočívadle je fast food, kde staví každý hiker. Ja si zážitek trochu pokazil včerejším Joshua innem (standardně je to 1. Jidlo po cca týdnu) ale nevadí, měl bych tam dorazit někdy brzy ráno a tak to bude snídaně a kafe a milkshake (dělají ho i k snídani?)

Pak to začne být drsný. Největší vedro týdne, stoupák a žádná voda v podstatě 20 mil. Místní tedy casto vozi vodu do několika water cache po cestě, ale spolehnout se na to nedá 🙁

Za těch 20 mil je Wrightwood. Čeká tam na mě na poště balíček (nafukovací karimatka) a budu tam dokupovat jidlo na další týden. A snad už konečně i ty elektrolyty seženu. Už mám poslední.

No, těším se, ale trochu se mi z toho úseku klepou kolena. A to furt není nic proti Mojave. Jj, výzvy nás ještě čekají. Btw. četl jsem deník jednoho Čecha, co šel pct 2018 a tomu od big bear pršelo. Nebo bylo zataženo. Ano, šel o cca 10 dni dřív, ale stejně…. každý trail je jiný. On na vrcholu San Jacinta lezl v nesmekách a ja se potil ve vlastní šťávě.

Brou noc a zdravím domů.

Jo a furt tu houkaj ty lokomotivy. Dneska je to mnohem blíž.

29km (celkem 541km)