PCT day 17

Ráno se mi nechce vstát, ale tak nějak kolem půl šesté se vyhrabu a ranní kolečko trvá nějak dlouho. Koukám do mapy a vidím, že dnes to bude celý den do kopce. Z 2000 stop se pohrabu někam do 8000 stop. O zábavu je tedy postaráno.

Nejdřív musím doprojít koryto potůčku (co je na jaře při tání asi dost velká řeka) a opět se ztrácím a kufruju. Nejsem sám, proto je problém sledovat stopy, je jich tu všude moc a chodí všemi směry. Nakonec se z koryta vymaním a začíná big kopec. Zatím to bylo jenom jako že do kopečku.

Vůbec mi to do kopce nejde. Připadám si jako důchodce. Funím, hekám, nadávám, kleju a vůbec si tak jako krátím cestu.

Je zajímavý, jak rychle se mění rostlinstvo, jak nabírám výšku. V jednu chvíli přicházím do místa, kde je spoustu fialovejch kytek a neskutečně voní. Mám chuť si sednout a čuchat.

Ale s kopcem je to prostě tak, že neni kam si sednout. A sluníčko už zase pálí jak čert. Tak trochu zvolním ( vnější pozorovatel už by asi skoro nezaznamenal pohyb, ale ja pořád jdu a hýbu se).

Kolem 11. narazím na vysoké stromy, je tam stín a trochu rovinka. Pořád nemám hlad, ale tak nějak tušim, že to moje vybití má přímou souvislost s tím, jak nejím. Chci si uvařit poslední ramen, ale dává se do mě stádo mravenců a ze vzduchu je podporují komáři. Takže rychle balím a žvejkám aspoň nejakou tyčinku.

Plazím se dál a najednou …. šílený bzukot a jaauuu, něco mě štípne do ruky, ale pořád mi neco bzučí u hlavy. Já, do té chvíle pohyb pouze předstírající se i s batohem rozbíhám do kopce, ale včela pořád kolem hlavy. Po cca 100m mi dochází, že se bestie musela nějak zaplést do mojí epesni pouštní čepičky. Házim batoh na zem, odhazuju čepici. Nic, pořád bzučí u hlavy. Ok, musí být zamotaná do kapuce sun hoodie. Ajaj, takže ho ze sebe strhavám. Včela tam je, ale nechce odletět a pořád mi nalétavá na hlavu a na tělo. Nic se nedaří. Nakonec znovu vleze na hoodie a tak rychle připlácnu a ukončuji její život. Jinak to nešlo. Zjišťuju, ze bolest v ruce roste a tak vytahávám žihadlo. No uf, to byla estráda. Kdyby to někdo pozoroval, tak by se asi smíchy plácal do kolen. Jak bláznivý hiker chvíli utíká i s báglem, postupně odhazuje vše včetně svršků a podivně mává ručičkami. Oblíkám se a pokračuju.

Docházím k poslední vodě na 17 mil. Budu snni muset přežít celý zbytek dne a ještě kus zítra. Jsem pijavec, takže filtruju 5.5l. je to takovej potůček s tůňkou. Dofiltruju a sedám na kámen, sundavám boty. Na chvíli chladím ve vodě. Obouvám se a hážu batoh na záda. No to snad ne. To neunesu ani kilák. Otáčím se a přes ten kámen se plazí macek černej rattle. Trochu/dost mě zamrazí. Dělám fotku a mizím. Ani nezachřestí. Potvora.

Vyplazím se asi dva kiláky a sedám na ten oběd je to u takové lesní cesty. Fakt se cítím bídně. Jak tak rozbaluju, jak projíždí kolem offroad obytňák (je to tu hodně častý, má to stan na střeše a je to pěkný.) Z auta vystupuje chlapík, cca 70. A jestli jdu PCT. Když přisvedčím, ptá se jestli mám vodu (ano, 5 litrů) a tak leze dozadu a podává mi dva banány. Tohleto mi furt hlava nebere. Děkuji a chvilku se bavíme. Ze prý šel kus PCT před DVĚMA lety ( wtf?) a že ví, co je to za makačku. Ať prej si to užiju a safe trails. Díky moc.

🍌 Slupnu jak malinu. Dodělávám oběd a najednou se objeví hiker. Tlačí to do kopce neuvěřitelným tempem a lehce jako když poletuje. A hned za mnou. Že prý ho napadla vcela a štípla ho do čela, jestli tam něco nemá. Říkám mu, že ne a že se mi stalo to samý. Pak říká, ze když dole dobíral vodu, tak sedí na kameni a najednou slyší takový škrábání a metr od něj velkej černej rattle. Ukazuje mi fotku a ja mu ukazuju svoji. To se už trochu smějeme. Úplně stejné zážitky. Pak jen tak prohodí. Btw. My name is Jupiter. A protože mi to nic neříká, rozloučí se, zvedá ruku a mizí. Jakože doslova.

Po cca 2 hodinách přijde zpráva od Tima, že potkal JUPITERA. Odpovídám, že já taky a co? Prý mam googlit.

Tenhle maník má base weight 2.9kg (ja přes sedm). Mel 4l vody a jidlo na 3 dny (ja musel táhnout na týden). On si běží ve full nákladu s 9 kilama, ja s 19. Ma za sebou Arizzona trail a jen pro radost si odskočil ujít pct. Říkám si, že se mám ještě co učit.

Pak se vydám na cestu. Jídlo pomohlo, jde se mi líp. Nakonec končím na míli 245. Dneska fakt utahanej jak pes. Sotva zapadne ☀️ dává se do mě zima, takže dneska na noc péřovku.