PCT day 16

Ve 23:40 to při jednom mega poryvu jeden z kolíků vzdá a stan se mi tak trochu hroutí na hlavu. Beru to jak to je. Shodím obě hůlky a napůl se vysunu ven a celou plachtu stanu nasoukám pod sebe. Aspoň bude klid a ne ten rachot. Materiál stanu je super lehkej, ale je to jak šustivá igelitka a ten rachot ve větru je hroznej. De fakto vlastně poprvé spím na cowboye. Vítr mi ale vadí, tak ještě vyndavám špunty do uší a …. ólala, ticho a teplo a spím.

takhle se spí na stanu, když je vítr. Příště nestavět rovnou 🙂

Ráno se budím ve čtyři. Alex a spol. už balí, ale ještě se mi nechce. Nějak nevím kam spěchat. Chceme se po cestě stavit ve whitewater preserve. Stanice rangerů.

Vstávám v půl šesté. Akorat přijíždějí pracovníci do office. Jeden z hikerů říká, ze v Office je záchod, sprcha a kafe a lednička jídla a hikeři to můžou použít. Neskutečný. Zabalím a jdu to prozkoumat.

Na ledničce je na papíře seznam věcí a kolik ma co kalorií. Oni vědí!

Beru burrito a ohřívám v mikrovlnce. K tomu 2 balené vody a sušenku. Do pixly dávám 7 dolarů a snídám. Super. Ještě restrooms a pak na cestu.

Během hodiny a půl nastoupám 1500ft, abych je hned zase slezl a znovu ho nastoupal. Klasická pct houpačka.

V deset přicházím na odbočku k White water. Chvilku přemýšlím, ale pak se tam vydám. Je to jenom 0.5 míle.

Když tam dorazím, parta akorát odchází. Klasika. Ale stálo to zato. Je to nádherný místo. Spoustu stínu, velké stromy, jezírka s vodou a restrooms a místa na sezení a ležení.

Na hodinu se zaparkuju pod strom s hospodou na mýtince. Ale dost to profukuje, takže se pak sbírám, dělám polévku a vyrážím na cestu. Je 11:30. Fakt super nápad. Během 20 minut jsem mokrej. Ale za 2 míle je říčka. Tam vodu doberu.

Přicházím k říčce a uz tu jsou nějací hikeři. Stavím stín, svlékám vše a peru a pak se na chvíli do říčky naložím. Tohle by mi nikdo doma nevěřil, ale bylo to úžasný.

Pak ulehám pod tyvek a tři hodiny se nikam nehnu. To vedro je šílený.

V půl čtvrté vyrážím. Je to furt do kopce, horko, funím jak lokomotiva. Během hodiny vypiju litr. Takhle by to nešlo, bych odrovnal ledviny. Otvírám batoh a hledám ty elektrolyty. Fakt to funguje.

Po 2 a půl hodinách přicházím na 1. tentsite. Uz je tu ten německý pár, kluk se jmenuje Niklaus tuším. Chvilku povídáme, ale mám ještě skoro 2 hodiny světla a konečně neni vedro, tak se rozhoduju, že zkusím dolézt ještě o jedno místo dál. Jsou to 3 a kousek míle, to bych měl dát.

Cesta vede kolem potoka a neustále ho překračuje. Je to úžasné. Ta poušť mě ubíjí, ale ta voda je úžasná. Všechno kolem ní žije.

Bohužel cesta vede napůl korytem, furt se šplhá ze břehu na břeh, prodírám se nečím jako vrby, občas hledám stopy a ztrácím se, takže ikdyž se mi to vlastně hrozně líbí, tak moje tempo dost kleslo a začínám se bát, abych ještě stihl světlo. Stíhám. Místo je hezký. Písečný plochy pro stany a za vrbičkama potok. Nikdo tu není, takže si tu budu vychrupovat a nerušit 🙂 Vodu sice neslyším, ale jakmile je tma začnou vyhrávat žáby. Je to úžasný. Oáza na duši na tu poušť.

Jenom mě mrzí, ze už v podstatě 3. Den nemám večer data. A dnes v podstatě celý den nic. V noci záchvěv, takže jsem protlačil na FB, že jsem OK. Ale jinak ani ťuk. Odpoledne, když jsem vylezl na jeden kopec, tak chvilku signál byl, ale zmizel během chvilky.

Rodino a přátelstvo, jenom připomínám, signál tu často nebude. Nepanikařit! Proto vám dávám každý den několikrát vědět přes inReach, že jsem na cestě a když dorazím do tent site, tak píšu, že bydlím.

Pro jistotu připomínám adresu:

https://share.garmin.com/tucan

Vypadá to na teplou noc a hlavně snad žádnej vítr. Jenom nezakřiknout.