PCT day 15

Dneska ráno jsem kolečko zkrátil. Budíček v 5:10 a v 5:40 už na trailu.

Pořád špatnej signál, takže telefon na letadlo. První možné dobití je až Big Bear City a to je až za cca 5 dní. Takže šetřím.

Celý den to bude z kopce. Já to z kopce moc nemusím. Ale furt lepší než do kopce.

Proč budíček tak brzo a na rychlo? Dnes je to dlouhý den (haha, to jsem ještě nevěděl, ale to až později). 19 mil uplně bez vody. Tam se chci ubytovat a pak další den 15 mil k další vodě. Tak zní plán.

Po cca dvou hodinách zkouším mobil. Furt nic. Tak dělám rychlou snídani. Nějakou proteinovou tyčinku a tortilu.

Cesta to furt valí z kopce. Fest rychle. Za dalsi 2 hoďky už jsem o dva kiláky níž. Zkouším tel a hurá. Signál je tu. Volám domů. Už maji docela pozdě a 2 dny jsem s nimi nebyl moc v kontaktu.

Pak pokračuju, ale uz to není taková hitparáda. Je hrozný horko, lesy zmizely a není kam se schovat pred sluníčkem. A jako na potvoru, když je místečko, tak tam leží hiker. (2 místa). Po asi hodce a půl nacházím místo, ale skrovnoučké, jenom na sezení. A ja bych si tak lehnul. Njn.

Najednou se zdvihá vítr. Ale jakože VÍTR. Chvilkama musím jit nakloněnej dopředu… z kopce! Peru se s ním až dolů.

V 16 hodin se dohrabu na míli 205. Hurá, voda. Už jsem na suchu. Vypil jsem v tom vedru skoro 6 litru a to poctivě elektrolytuju.

Dobírám znovu šest litru (batoh má tunu) a koukám do mapy. Už od rána mi to vrtá hlavou. Jak to, že za tou 205. mílí nejsou žádný tent sites? Přede mnou obrovský údolí a v něm začínám rozeznávat co to jsou ty políčka. Ony to nejsou políčka, ale farmy větrných elektráren. Bože!!! To vysvětluje ten vítr. Kde jinde je postavit, že jo. Takže to neni jenom na chvíli, to bude furt. Podle farout je nejbližší tentsite až za cca 16 mil. Sakryš, co teď?

Řeším co dál. Píšu na skupinu, kde jsou a kde chtějí spát. Odpovídají, že už jsou u wind farm office. Kancelář lidí, co maji na starost elektrárny. No poteš. Skoro 10 mil. Už mám 19 v nohách, navíc z kopce a už jsem bolavej. Ale sám v tomhle hrozným větru nechci bejt. A tak nasazuju ostré tempo a valím dal.

Na míli 207 narážím na trail magic a uvnitř …. Cola. Bože, nevadí, že s cukrem. Neměl jsem oběd a výdej mám. Zmizela ve mně a nakopla mě. Díky moc, lidi úžasný.

Jde se přes úplně rovnou poušť, písek, křoví a ultra vichr. Nasazuju sluchátka a snažím se nic nevnímat (kromě chřestýšů, ty musí člověk vnímat furt.)

A po asi hoďce přicházím pod most, kde na chvíli vorazím. Je tu spoustu tabulí, kam se podepisují všichni hikeři class 22 a několik hiker boxů. Jsou tu i chladící boxy na pití, ale už v nich žádné není. Jdu pozdě.

Dobijím chvíli garminy, už vypověděly sluzbu. Ale hned pokračuju. Ještě 4 míle. Mám už toho tak akorát.

Po osmé s posledními zbytky světla přicházím do parku k office a co vám budu povídat. Parta mě vítá, pár dní jsme se neviděli, ale to už nejsem moc schopnej ocenit. Chvíli sedím a vypiju asi litr a pak jdu hledat místo. Stan stavím po tmě. Vítr neutichá. Tohle bude těžká noc.

Na jídlo nemám ani pomyšlení. Až ráno. Udělám si polívku.

Ležím ve stanu, je půl desáté, stan se klepe, ale zatím drží. Snad to tak i zůstane. Nohy cítím, ale není to zatím taková hrůza. Uvidíme ráno.

Parta chce vstávat brzo, ale já si asi trošku poležím. Doufám, že vítr dovolí.

Hezkej den to byl 🙂

Brou noc

42km (celkem 342km)