Ráno se cítím docela dobře. Unavený víc než jindy, ale necítím se nemocně. To je dobré znameni. Vstávám úmyslně trochu později, takže vyrážím až skoro v půl osmé.
Jde se v lesním tunelu a pořád do kopce. Jj, WA bude sranda. Po pěti mílích dělám pauzu a pak asi hodinovou pauzu na deváté míli. To už se cítím hodně vybitej. Dělám si oběd, poslouchám Jobsův životopis a pak se snažím na chvilku usnout. Možná se mi to i na chvilku daří.
Pak se vydávám zase na cestu. Pauzuju po pěti mílích a v půl osmé to balím u můstku přes říčku. Je to u silnice, žádný hezký místo, ale už jsem unavanej. A 20 mil je skoro 22, což je můj plán na WA. Takže jsem vlastně spokojenej. Vždyť jsem v rekonvalescenci, ne?
Večeře (cold soaked ramen, dry salám, bagel a sušenka. K pití čistá filtrovaná voda.) Lezu do peří a jsem fakt vysosanej. Hurá spát.
Brou
32km (762km do Kanady)
