michal Rano vstávám před šestou. Venku už se to rojí, takže zabalení ve stanu. Venku jsem notně poháněn, ale je krásný světlo a jezero je krásný, tak dělám pár fotek.
Dobalím a prchám. Rychlá snídaně za chůze. Po cca 3 milich si asi půl míle zajdu. To značení pct je prostě hrůza. Pořád je to jinak a tyhle hranoly co maj tady jsou strašně nepřehledný. Nejblbější je, že si zajdu akorát na mosquito pass. Líp jsem si zajít nemohl. 😂
Vracím se na trail, po chvíli dobírám vodu a asi za míli, po mírném stoupání, mrchy mizí. Díky bohu.
Zacina byt docela teplo, ale jde se mi celkem dobře. Dojdu na nějakou vyhlídku a chytám signál, takze volám domu a píšu Eli na tábor.
Pak kopec dolů, ale i to nejak zvládám dobre a na 10. míli parkuju u jezera na sváču.
Asi za 20 minut se zvedám. Porad mě nikdo nedohonil. Nevadí, mažu dál. Na 17. míli zastavuji asi na hodinu a dělám oběd. Pouštím si k tomu Egypťana. K obědu dělám kasi a nacpu do ní nejaky salamy, syr a slaninu. Je to kase bez chuti, ale najednou to jde jíst 🙂
Po hodině se zvedám. Chci doběhnout na 22. míli. Ale sotva ujdu kus, začínají se objevovat krvesajove. Doprčic, celej den nic. Sotva začnu hledat misto k bydlení, uz se začínají zjevovat.
Samozřejmě. Na 22. mili jich je nejvíc. Takze opet nouzové stanování. Uz umím postavit stan jednou rukou, druhá odhání bestie. Pak odnesu barel a u znej sním cookie k večeři (oběd byl velkej ve 4, takže nemám hlad) a pak skok do stanu. Zabiju 4 mrchy, co proklouzly a je klid. Uf.
Jako nevím, do pouště se zase netěším, ale aspoň tam nebudou tyhle mrchy.
A zase budu muset začít koukat kam šlapu. Už by se mohly začít objevovat ty plazivý mrchy. Furt něco.
Zápiskuju a dneska asi brzký úpadek do bezvědomí.
Brou
35km (celkem 1792km)
