michal Ráno vyspávám ten večer a taky se mi nechce k těm krvesajům. Nakonec v 7 vylezu a jdu pro jídlo. Na louce na mě skoro zaútočí srnka. Jsou neskutečně voprásklý. Stojí ode mne tak metr a vypadá naštvaně, co že dělám na její louce. Beru can a mizím.
U stanu komáři skoro nejsou a tak dělám snídani. SaH neskutečně rychle balí. Pak proběhne, že to nedává, že strašně komárů a že jde na pass a nasnidá se tam. Nechápu, já jsem o 10 metrů dál a tady nic. Ale jen co odejde, mrchy se přesunou ke mně. Dojím, dobalím a zrychleně odcházím.
Vyškrábu se na kopec. SaH tu zkroušeně sedí a aplikuje repelent. Ty mrchy jsou tu taky. Přesto se rozhodne, že musí snídat, tak zůstává. Ja jdu dál. Domlouváme se, že se potkáme u Benson lake. Podle komentářů v faroutu je to riviéra Sierry.
Celá cesta je z kopce dolů. Kolena klasicky trpí. Párkrát mám problém, když přijdu k potoku, jak se dostat na druhou stranu. Ale nakonec to vždy dobře dopadne a suchou nohou. Ale občas je to skutečně napínák až do konce 🙂 Obzvlášť když balancuju na kamínku uprostřed potoka a ten další je o dost dál, než to vypadalo ze břehu. Pak dorazím na odbočku k jezeru. Je to cca 0.3 míle, takže kousíček.
Procházím temným lesem, loukou, zase temným lesem a najednou se vynořím v ráji. Chybí jenom palmy. Nádherná písečná pláž, stromy, vlnky na jezeře. Neskutečný.
Dost to fouká, ale vlastně jsem rád, prý tu jsou komáři, takže ve větru maj smůlu. Lepší vítr než komáři.
Mám hrozný hlad, takže nejdřív oběd. Vařím kaši, kterou tuním tuňákem a hořčicí. Je to výborný.
Najednou se objevuje SaH a je skoro beze slov. Okamžitě se převlíká a pádí do jezera. Já to beru podstatně obezřetněji, ale nakonec i já se nořím do vln a tentokrát mám i fotku jako důkaz. SaH říká, že by sem sama asi ani nešla a tak děkuje, že jsem ji vzal k moři. Je nadšená jak malá holka.
Pak asi hodinu ležím na pláži a je mi jasné, že dnes to bude majlový průšvih. Ale 2 dny se cítím vybitej, tak snad je lepší zvolnit.
Najednou se objevuje Crazy mamma. Okamžitě začínám balit. SaH to sleduje a řehtá se na celý kolo. Říkám, že počkám na dalším passu a beru roha.
Na pass jsou to 3 míle, 1650ft. Leje se ze mne, je strašný horko. Ale nějak se tam doškrábu. Je po páté. Čekám a poléhavám na skále na vyhlídce. Byly by to krásný fotky, ale pořád je všechno zašedlý kouřem. Ten požár asi pořád ještě neuhasili.
SaH přichází asi až za 45 minut. Že prý měla nějaký výstup s Crazy mamma. Něco ohledně focení. Tentokrát se směju já. Konstatuje, že je opravdu nějaká divná.
Je 6 a dneska už nechci jít dál a znovu stavět stan pozdě. Holt dneska jenom 11 mil. Njn. Svět se nezboří.
Jdu stavit stan a pak vaříme jidlo. Dělám si jenom čaj a k tomu mám tortillu a chorizo a goudu. Velká mňamka. Akorát se zase zjevujou komáři. Kdyby dali pokoj aspoň při jídle.
SaH zase cowboyuye na takový skále, já mám stan asi 50m dál na normálním tentsite. Někdo tady musí mít rozum, že jo. Sice je hned vedle jezírko (to vysvětluje ty tuny komárů) ale ve stanu jsou mi ukradení. SaH leží ve spacáku a na hlavě má síťku. No to by se mi tak chtělo. Je 7 a já už ve stanu. Velký nezvyk. Chvíli řeším nohy a hlavně paty, sundal jsem tejpy a vypadá to dobře.
Pak pouštím Egypťana a píšu zápisky. Dneska nejsem tak utahanej jako jindy, taky abych byl po 11 mílích, ale stejně to vidím, že padnu za vlast brzo.
Dneska moc hezkej den u moře.
17km (celkem)
