michal Ráno se budím po šesté, ale ještě si chci chvíli užívat nafouklou karimatku a tak lezu z quiltu až po půl sedmé. Dnes se mi velmi hodí několik týdnů trénovaná schopnost zabalit se kompletně ve stanu. Přes síťku stanu vidim ty krvežíznivé bestie jak se těší, az vylezu ven. Jediné co ruší stoprocentnost je bear can, který leží asi 20m od stanu (jj, já vím, měl by být asi 70, ale co už … večer, komáři atak). Oblečen do dlouhých rukávů a nohavic a s headnet na hlavě opouštím stan a jdu pro soudek, dobaluju, skládám stan a potupně ustupuji mnohonásobné přesile.
Po necelých třech mílích, v hezkém kempu s minimem komárů stavíme na snídani. Dělám si poridž s chia semínky, ořechy a vanilkovým breakfast esentials. To vanilkový úplně nemusím, ale i tak je to dobrý. Pak ještě dělám kafe. Dneska se rozmazluju.
Okolo nás poskakují Chipmunkové a dokonce se na nás přišla podívat i ta velkoušatá srnka.
Přes most opouštíme kemp a pokračujeme směr Pinchot pass. Stoupání dnes bude celkem 1114m. Je nám jasné, že dnes to opět žádný mílový rekord nebude. Neujdeme ani 2 míle a přijdeme ke skále, po které se valí voda. Místo se nám moc líbí a tak opět zastavujeme a kocháme se.
Sedáme na skálu a máčíme nohy a pak si ve Farout všimneme, že jsme na 800.3 míli. Nevšimli jsme si, že jsme značku přešli. Tak si musíme nakreslit vlastní. Opět zazní oslavná píseň. Tentokrát It’s my life od Jon Bon Joviho.
Asi po půl hodině vyrážíme do kopce dál. Je to dlouhé, únavné. Asi po hodině potřebuji doplnit palivo na cestu. Pak zas do kopce, tempo co noha nohu mine. Po dalších dvou hodinách dobýváme Pinchot pass (3680m).
Chvíli se nahoře kocháme, povídáme s klukama, co jdou JMT a přišli z druhé strany a pak slezeme k jezeru a vaříme oběd. Já jenom takovou svačinu a teplý čaj. Trošku se bojím, jestli mám dost jídla a velke jídlo si schovávám na večeři. Je to moc hezké místo. SaH říká, že si tu připadá jak v karibiku. No nevím, ty sněhové jazyky na protějším kopci mi k tomu moc neštimují, ale nechci ji kazit radost.
Asi za hodinu pokračujeme, ale je jasné, že dnes už to moc daleko nebude. Navíc SaH je dneska přesně 2 měsíce na trailu a chce spát na nějakém hezkém místě bez komárů a ne jako včera a tyhle jezera se jí moc líbí. Takže ujdeme už jenom něco přes míli a jakmile najdeme místo, které se jí líbí končíme. Já teda ještě kus popojdu, protože čistě prakticky nechci být na takovém výdrholci, který si vybrala, protože nejdůležitější je prý výhled, ale chci se schovat za jedním příhodným stromem před větrem.
Domlouváme ještě společnou večeři na půl cesty ve 3/4 na sedm a pak jdeme oba bydlet. Stavím stan a poslouchám Egypťana Sinuheta. Jsem docela rád, že jsme skončili dřív. Pořád se cítím unavený a naskákaly mi předevčírem na puse opary. U mě vždy příznak toho, že jsem vyšťavený, takže vlastně lehký odpočinek vítám.
Sejdeme se k večeři a najednou se objevuje Jana. Už jsme se báli, kde je jí konec.
K večeři si dělám kaši s tuňákem a chilli. Mňamka. Po večeři si ještě dělám čaj, chci se zahřát, tuším studenou noc.
Ve stanu dopisuju zápisky. Těžký, ale hezký den.
Najednou se před stanem objeví postava. Sho! Dohnali nás. Ale už jsem na usnutí, takže si jenom říkáme, že se uvidíme ráno.
Brou
21km (celkem 1295km )
