PCT day 58

Hurá, karimatka se nevyfoukla! Krásně jsem se vyspal a tak se mi nechtělo vstávat. Nakonec se po sedmé vykopu z quiltu a vyrážíme za SaH (je dneska nějaká zrychlená) někdy po osmé. Jana má špatné ráno a prý nás dohoní.

Došplháme do passu. Chvíli se kocháme výhledem a pak jdeme dál. Jdeme každý jinou cestou. SaH se vrací stejnou cestou, jako jsme vcera přišli, ja volím druhou cestu, která vede nad jezery ve větší výšce a napojuje se na PCT o 0.4 míle dál, jinými slovy, přeskočil jsem 0.4 míle pct, ale nijak mě to netrápí, stejnou cestu jsem nechtěl jít a navic jsem ušel navíc 15 mil.

SaH vyráží napřed, ja chvíli odpočívám, připadám si unavený, asi se na mě posledni 4 dny podepsaly vic, než jsem si myslel.

Asi za 40 min vyrážím ke Glen passu. Tentokrát je to snad ještě drsnější nez kearsage pass. Ale výhledy opět stojí za to. Sierra je neskutečně krásná. Nahoře dohaním SaH a vydávám se dolů. Není to jednoduché, spoustu kamenů, jde se špatně a musím dávat pozor.

Stavíme u jezera na oběd. Vařím ramen a pak asi hoďku ležím. Na chvíli usnu, ale je tu strašně komárů a není to pohodlné.

Kolem páté jdeme dál. Jana pořád nikde. Jsme utahaní a moc se nám už nechce dál, ale na všech místech je strašně komárů. Nalétávají na nás i po cestě a jsme z toho dost otrávení.

Nakonec stavíme na skoro 15. Míli, už nemůžu dál, ale je to snad nejhorší misto. Nehezký, tmavý les a mračna komárů. Použiju repelent a stavíme stany jak nejrychleji to jde. SaH je úplně mimo, nesnáší komáry. Ale kdo jo, že jo. Zaleze do stanu, jí tam večeři a odmítá stan opustit 🙂 jak malá 😀

Já popojdu a vařím horkou čokoládu a k tomu si dávám bagel se sýrem a klobáskou. Žádný velký vyvařování. Nálety komárů jsou peklo.

Lezu do stanu, čistím těch pár zaletnuvších hajzlíků a pak už jen převlíknout, napsat zápisky a spát. Nebýt těch hnusnejch komárů, byl by to moc hezkej den. Holt něco za něco.

Brou

24km (celkem 1276km)