michal Někdy po čtvrté mě budí SaH, která mizí na zahradu, asi se ji nechce spát. Jsem na tom podobně, ale nakonec ještě usínám. Po šesté vstává Boulder a tak to finálně vzdávám a jdu zase uploadovat na blog.
Asi po půl hodině se domlouváme na snídani v německé pekárně.
Je to mega obchod se vším možným pečivem. Dávám si mandlový závin a jahodový cosi z listového těsta, čerstvý pom. džus a kafe. Hezká snídaně.
po cestě na hostel potkáváme Bouldera. Je skleslý. Holeně ho pořád bolí a někde si přečetl, že tohle se hojí i dýl než měsíc. Takže asi končí a ještě zajede na návštěvu ke známým do Washingtonu a pak odletí domů. Je mi ho moc líto. Ale i tohle je PCT. Děsím se něčeho takového také.
Pak se vracíme, dávám sprchu, jdu dokoupit jidlo a dobaluju, abych mohl v 10 opustit pokoj.
Sedím venku, volám domů a snažím se zabalit jídlo do bear canu. Tentokrát to fakt neklapne. Nenarvu to tam. Část prostě bude mimo a musím to co nejrychleji sníst. Ale pst, at se to nedozví nějakej méďa.
Holky jely nakoupit na kolech do Vons a když se vrátí a poperou se svejma canama jdeme na oběd do mekáče. Můj první US mekáč. A jako nic moc. Prostě mekáč.
Pak návrat do hostelu a pakujeme. Vedro je pořád šílený. V tom vedru se nám na hitch moc nechce a tak zkoušíme zjistit, jestli by nás někdo neodvezl. Ale neúspěšně. Tak holt házíme batohy na záda a vyrážíme. Jdeme po hlavní silnici směrem z města a co nevidíme. Před námi stopují Ammit a Austin (caveman). Jsou to kluci, co s nima hikovala Jana předtím, než se přidala k nám. Btw Ammit je ten kluk z Izraele, co startoval také 1. Května a byli jsme spolu u Frodo a Scouta a jeli jsme spolu jedním autem na Southern terminus.
Snažíme se stopovat, ale nic. Je nás 5. To je moc. Najednou (opět z protisměru) se otáčí velký track a vystupuje starší chlapík, že jestli chceme na trailhead, tak nás tam hodí. Všech 5. Neskutečné. Jenom pro představu. Je to 40 mil do Indepedence, pak 13 mil neskutečnej stoupák na parkoviště k trailheadu. Jedeme cca 50 minut. A nic za to nechce. Že žena taky hikuje, tak ví jak je to těžký. Sotva vystoupíme, hned se objeví 2 hikeři, jestli by je nevzal do města a on zase souhlasí. Opravdoví andělé jsou tyhle lidi.
Na parkovišti je příjemných 25 a tak znovu na cestu. 3000 ft k passu. Po dvou hodinách nastoupáme asi půlku a hledáme místo na spaní. U jezera je několik míst a tak všichni kempíme. Společná večeře, ale začíná přituhovat a tak jdu za chvili hygienit a do quiltu.
Je mi zima i proto, že při obhlídce jezera jako ta trubka uklouznu a pravou nohou šlápnu do vody až po kotník. Prostě lama.
Ležím v peří, už relativně teplo a za bzučení komárů (naštěstí mimo stan) píšu zápisky. Zase zmrzlý ruce 🙂
Dobrou
0km (pořád ještě nejsme na trailu)
