michal Tak lepení nebylo úspěšné :(. Buď jsem něco zvoral, nebo je tam těch děr víc. Takhle, je to lepší než to bylo, ale stejně uchází. Dofukuju kolem 3. a pak ještě jednou.
Někdy po páté hodině začne pršet. V šest prší už celkem dost. SaH na noc nedávala tropiko, tak snad to stihla rychle nandat a moc nezmokla.
Není tu signál a tak beru garmin inreach a studuju jak stáhnout předpověď přes satelit. Je to easy, ale chvíli to trvá. Asi tak za 10 min se to stáhne a vypadá to, že pršet s přestávkama bude cca do 11. Jindy by to vadilo, ale dnes jdeme jenom 7 mil. Takže když vyrazíme po 11. Měli bychom to do 3 stihnout, postavit stan a zkusit usnout. Budeme totiž vstávat někdy kolem půlnoci a zkusíme vylézt na mt. Whitney. Jenom se trochu bojím, že když tady prší, tak tam nahoře sněží a lézt do sněhu se mi úplně nechce.
Po sedmé přestává na chvíli pršet. Jdu si pro jídlo. Vařím banánový poridž – docela dobrý – filtruju vodu. Ale pak začíná zase pršet a tak lezu do stanu. Je docela chladno, 7 stupňů a tak lezu do quiltu.
Dobíjím čelovku a garminy. Pak zabíjím čas se sudoku.
V pul 12. pořád prší. Oblékám nepromok a jdu ven. Je zima 5°. Na druhé straně kempu stojí pár hikerů. Jdu k nim. Jeden Němec chudak stan kompletně pod vodou. Jsou tu ještě 2 Američanky a Australan. Řešíme co dál. Podle aktuální předpovědi bude pršet celý den. Ale co je horší, jsme v údolí a na obou stranách na kopci sněží. Kolem projde pár hikerů a potvrzují to. Plán s mt. Whitney padá. Asi tu tedy zůstaneme do zítřka. Snad přestane pršet. Pokud zítra nebudeme moct pokračovat, budeme se muset vracet a slézt na Lone Pine. Neměli bychom dost jídla pokračovat na Independence. Leda přeskočit mt. Whitney. Ale to se zatím nikomu nechce.
Takže lezu do stanu. Diky bohu za duplex. Naprosto v pohodě. SaH i Jana zatim v pohodě taky, ale obzvlášt SaH stan vypadá hodně zmokle.
Hraju sudoku. Nemůžu poslouchat audio, protoze jsem si v KM vypral sluchátka a přes bubnování do stanu není nic slyšet. Tak nafukuju karimatku a lezu zase do quiltu. To bude den.
Před čtvrtou přestává pršet a vysvitne slunce. Jana potkala rangera a pry má pršet/sněžit několik dní, ale Garmin předpověď se tak netváří. Děláme rychlé rozhodnutí s SaH, rychle balíme a zkusíme dolézt do kempu pod Whitney. Trošku doufáme, že tam můžou být Sho a spol.
Po cestě potkáváme spoustu hikerů, kteří se vrací. Někteří úspěšně z Whitney, někteří ne. Ale že prý Forester pass bude se sněhem problém. Rangeři navíc tvrdí, že zítra bude nejhorší počasí a má být blbě az do neděle.
Začínám se smířovat, ze Whitney nedám. No a co. Dokonce se mi i trochu ulevilo. Je fakt, že jakmile jsem nad 3400m začínám byt marnej s dechem. SaH se zdá byt v pohodě. Třeba mi prostě tělo a počasí něco naznačuje. Blbej je ten Forester pass. Jestli to nepůjde projít, tak se budeme muset vracet do Lone pine. Mám jidlo tak na 3 dny, když se trochu uskrovním (ale uskrovňovat se s našima hikers hungerama bude asi oříšek 🙂 ). To je na cestu zpět ok, ale kdybych pokračoval dál a někde tam zůstal viset, bude to problém. A hlavně Forester pass je se sněhem problém. Ach jo. Ještě včera bylo obojí úplně bez sněhu a všichni prošli bez problémů. Klasika.
Když dorazíme do kempu, Sho a spol tu nejsou. Osobně jsem to tipoval, že už to prošli dál včera a Whitney dali předevčírem.
Stavíme stan. Je tu strašně moc hikerů. Někteří to ráno zvládli, ale sníh a blesky je chytly po cestě zpět. Šílená představa.
Vaříme. Dávám si nejlepší jídlo. Sice už nevim jak se to jmenovalo, ale je to nasládlý a pikantní. Super.
SaH chce zítra vyrazit, pokud nebude přes noc sněžit. Rangeři říkají že bude, předpověď že ne. Tak uvidíme. Ja uvidím, pokud bude hezky, možná vyrázim k Whitney a uvidim, jak se mi půjde. Nebo vyrazím k Forester pass, pokud tam někdo půjde.
Uvidím ráno.
Brou
12km (celkem 1226km)
