michal Tak dofukuju v noci 3x a to znamená, že je píchlá. Ach jo. Naštěstí dnes máme po cestě jezero. Ale, pamatuju si, jak dlouho jsme hledali tu ďouru v karimatce u Martiny a když si představím, jak bude to jezero studený, tak je mi zima už teď.
Vstávám, ale Jana i SaH ještě spí. Zabalím se, udělám si poridž, hygiena, toaleta… Holky furt spi. No nic, vyrazím sám. SaH se akorát posadí, tak jenom říkám, že počkám někde před jezerem. Ty dvě se co se týče spaní fakt hledaly 🙂
Po cca 5 mílích do kopce se uvelebím u padlého stromu a čekám. Po asi hodině se objeví Jana. SaH nikde. Zabalím se a pomalu jdu za Janou.
Jsme 2 míle od jezera. Všude krásný bílý písek, hnědý stromy, modrá obloha a neskutečný výhledy. Přicházím k jezeru. Predstavoval jsem si ho nevím proč modrý, ale i tak je pěkný. Po dlouhé době spoustu vody.
Na sluníčku je horko, ve stínu fouká vitr a je zima. Blázinec. Za chvilku se objevuje SaH. Ja se zouvám, nafukuju karimatku a jdu k jezeru. Kristepane!!! Strašně ledový, ale nějak to vydržím a po cca 5 minutach objevuji dirku. Snad je jenom jedna. Víc už nehledám, zmrznul bych.
Dávám karimatku sušit na slunce a jdu si dělat rámen. Holky uz maji skoro snědeno.
SaH s Janou se hecují, že se půjdou vykoupat. SaH to zkouší i na mě, ale za prvý já už tam do půl lýtek byl a víc to nehodlám ani si představit, natož provést a za druhé mě nezná a neví, že jak to nemá 28° tak do toho nevlezu. Chtěl jsem se jim jít posmívat, ale dostal jsem zákaz, ze prý něco s Evou či co.
Tak jdu studovat sadu na opravu karimatky. Z nedaleka se ozývá mírný řev šelem, asi nějaký souboj o život. Najednou se objeví Jana a za chvíli i SaH a že prý jestli jsem je slyšel. Aha, tak to nebyl souboj šelem, ale koupačka. Asi si to moc užily 🙂
Pouštím se do lepení. Čistím alkoholovým ubrouskem a lepím záplatu. Firmly to tam mačkám a snad hotovo. V noci se uvidí.
Pak vyrážíme na cestu. Máme před sebou ještě cca 10 majlí. Výhledy opět famózní. Jde se docela dobře, ikdyž do kopce. Naštěstí jenom kus. Pak je to cca 2000ft dolů.
Dorážíme do kempu celkem pozdě. Je tu říčka, myju nohy, stavim stan a převlékám se.
Pak rychle večeři. Hlad šílený. Dělám si tortily s tuňákem a čaj. Bearcany dáváme do lesa a honem do stanu. Slunce zašlo a je zase zima.
Ležím ve stanu, píšu zápisky. Najednou slyším, jak přichází několik hikeru. Je mi jich líto, stavět stany po tmě nemám rád a ta zima venku. Já už teplíčko v quiltu 🙂
Brou a držte palce, ať to lepení vydrží a díra byla jenom jedna.
27km (celkem 1216km)
