PCT day 43

Ráno máme pomalý rozjezd. Odcházíme jako poslední někdy kolem sedmé. Ale nespěcháme. Od včerejška se proslýchá, že za 4 míle se usadil na víkend trail magic a nechceme přijít moc brzo

Když dorazíme na misto trail magicu, jsou tam všichni z nocoviště. Trail magic udělal Old yeller. Úžasný chlapík. Jezdí sem asi skoro každý víkend. Odpoledne je i teplé jídlo, ale nevadí. Beru si kafe a 7up a banán. Povídáme o vsem možném i o letadlech, je to fanda. Po půlhodině si beru ještě pivo a dávám do plechovky příspěvek. Asi za hoďku se zvedáme.

Jdeme ještě přefiltrovat vodu z blízkého pramene. Úžasné místo. Do plechové vany teče silný, studený pramen a okolo je tráva. Normálně zelená tráva. Tu už jsem neviděl ani nepamatuju.

Vyrážíme dál. Teplota začíná stoupat s tím jak klesáme. Ve 12 zastavujeme asi na hoďku ve stínu.

Pak jdeme dál a po asi 2 hodinách přicházíme k watercache. Pořád se řeší ti nemocní hikeři, takže celá watercache je úplně nová. Desitky galonů vody. Všude jsou nápisy, ze si máme před i po sáhnutí na cokoliv ruce očistit desinfekcí, která tam je přiložena. Je to neskutečný, tohle všechno obstarali dobrovolníci. Musela to byt strašná práce to natahat. Voda chutná trochu po desinfekci, Ale to se asi dá pochopit vzhledem k situaci.

Celá watercache je na sluníčku. Kolem je pár hikerů, ktere nepoznáváme. Německá parta leží pod jediným keřem, co tu je. Filtruju vodu a smažím se. Doslova. Jsem otrávený z filtru, mám sawyer micro, ale ten micro je fakt pomalý. Martina na mě vždycky musi čekat, má hotovo tak 4x rychleji něž já. Uvažuju koupit nový velký sawyer, ale nevím, jestli to ještě má cenu. Hodně lidí už prý od Siery nefiltruje.

Za půl hodiny vyrážíme. Je 32 stupňů a jsme grogy. Hledáme první stín a upadáme asi na 20 minut.

Do nocoviště to máme cca 7 mil. Snažíme se to stihnout do osmi. Horko trochu polevuje, ale musíme znovu něco nastoupat. Stiháme to, ale poslední míli přichází příšerný vitr. Opět se pereme o každý krok. Misto na spaní se blíží a jsem nervózní, jestli to bude takhle foukat i tam, tak to bude zase noc.

No, fouká to tu trošku míň, ale fakt jenom trošku. Nedaří se mi skoro postavit stan. Na všech kolících mám asi 10 kilový kameny, jinak by to uletělo.

Jdu si udělat polívku. Do hrnku dám nudle a vodu a hledám misto, kde nejmíň fouká. Nakonec to dávám kousek za jeden Joshua tree. Zapaluju a sedím na karimatce. Pak si zaběhnu ke stanu pro mobil a když se vrátím, tak na místě vařiče hoří. Totální panika. Vítr odfouknul karimatku a ta převrátila vařič, polévka se vylila a ležící vařič, stále hořící, zapálil suchou trávu. Naštěstí se mi to podaří velmi rychle ušlapat. Uuuuf. Přibíhá ještě Something else a trochou vody likviduje poslední doutnající místo. Jsem dost vyděšený, tohle mohlo dopadnout hodně špatně. Moje druhé jméno by mohlo být wild fire 🙁 . Nemám rád poušť, nemám rád ten šílenej vítr. Už jenom 4 dny.

Trochu nudlí v hrnku zůstalo, tak dolévám vodu a dělám polévku znovu. Mam hrozný hlad. Napodruhé už žádné napínavé situace nenastávají.

Pak už jen očista a zápisky.

Stan se klepe větrem. Venku je zase větrné peklíčko.