michal Vstávám tak nějak před pátou. Já to ranní balení nemusím, ale co už. Mekáč volá!
Je to mírně z kopce a tak se jde dobře. Takže v 8:10 přicházím k Mekáči … a mám pocit, že si ze mě někdo dělá srandu. Celá budova je oblepená tyvekem, kolem poskakují dělníci a velká cedule hlásá, ze McDonald’s je zavřený kvůli rekonstrukci. Ale drive thru pry funguje.
Na to jim prdí pes.
Chvilku to rozdýchávám a pak jdu na benzinku. Kupuju čaj, toust a 2x nějaký elktrolytycký pití. Pak jdu ven a zasquatuju trávník pod stromem. Během hodiny nas tam po okolí sedí několik. Někteří hikeři si hrajou na auto a vystáli frontu v drive thru. Zas tolik mě mekáč nebere. Záchody jistíme na benzince a vlastně je nám dobře. Sním toust a čaj si zkušeně rozleju na chodník.
Teplota vzrůstá a já si říkám, přeci tu nebudu do 4 hodin, to je nesmysl. Ale pořád váhám. Nakonec se v 11 zvedám, ostatní hikeři na mě zírají a říkají něco o horku a absolutně žádném stínu a kopci, ale jsem rozhodnutej. K trailu musím cca 600m po asfaltový silnici. Po těch 600m jsem rozhodnutej o dost míň a je ve mě dušička. Vzduch se tetelí a z toho asfaltu stoupá mega horko.
Podlezu dálnici a nastupuju na kopec. Tady to není tak strašný a hlavně sem tam foukne větřík. Přelejzám koleje ( to je co furt houkalo ty 2 dny) a začínám stoupat. Jde to celkem fajn a začínají krásný výhledy. Po 7km udělám přestávku. Čeká mě ještě 19km a je něco po 12. Mám čas. Na chvilku asi usínám, protože mě budí kroky. Jeden z hikerů (ten hluchoněmý) kráčí kolem mě a v pěkném tempu. Je před druhou, tak se zvedám a vyrážím za ním. Ale asi je v turbu, ale vůbec ho nestíhám. Docházím ho u water cache, ale on už odchází. Nalévám si vodu a děkuji trail angelum. Mám zase 4l.
Pokračuji a .. aha, tohle mysleli tím kopcem. Ted to teprve začíná. Serpentiny do nevidim a v pulce vidím stříbrný deštník ☂️ hikera.
Zkratím to. Po dalších 17 km neustále do kopce, 6 hadech ( z toho 2 rattle a jeden nechtěl z trailu a musel sem po něm házet kameny, protože obejít ho nešlo, a až když jsem ho trefil, tak se uráčil odplazit (to vysvětluje ten včerejšek, na kamení kašlou, dokud je to netrefí), 4 přestávkách, jsem v 18:45 upadl v kempu a ani stan se mi stavět nechtělo. Nakonec jsem se donutil, protože kolem hlavy se objevilo mračno komárů. Takže zrychleně stavím stan a hupsnu do něj a 20 minut ležím bez hnutí. 26km do kopce v tomhle horku je moc. Teda jako pro mě.
Jsem strašně zaprášenej, nohy jak prase, až po kolena hnědej od prachu. Vody mám málo, jen tak tak do wrightwoodu. Takže se jenom na sucho otřu a oblíkám si spací věci. Hnusím se sobě moc, ale jinak to nejde.
Místo na spaní je úplně na kopci. Je tu krásnej výhled, ale večer jsem úplně mrtvej na focení. Zkusím vyfotit něco ráno.
Doufám, že nebude moc foukat. Tady nahoře to může být ošklivé, ale místo je celkem chráněné, tak snad to bude ok.
Jdu spát. Jsem úplně bolavej, utahanej a žíznivej. Mám ještě 2 litry, ale to musím nechat na ráno, ať do města nějak dolezu.
Ale líbilo se mi to. Člověk ví, že si to zaslouží. Ne jako ten borec, co jsem ho potkal asi ve tři v opačném směru. Když se ho ptám, jestli si nespletl směr, tak říká, ze od Mekáče si vzal stop do wrightwoodu, tam si dal zero a dneska to jde v opačném směru z kopce: take it easy man…. No, ano, je to řešení, ale takhle to nechci.
Brou
35km (celkem 571km)
