michal Ráno klasika 6:00. Už si na to tělo asi zvyklo.
Pomalu a rozvážně balím a hlavně přemítám co s tím jídlem udělám. Nakonec prostě část s těžkým srdcem vyhodím. Poslat dopředu poštou by bylo velmi neekonomické. A zas tolik jsem toho nevyhodil. Stejně potáhnu plnej bag. To nakupování musím vylepšit.
Pak check-out a jdu řešit jak se dostat na trail. Zkouším psát jedný trail angel a pomalu jdu směrem ven z města (je to cca 8 mil, to určitě nechci jít). Po cestě si v cofee drive thru dávám cold brew.
Najednou vedle mě zastaví autobus. (Už jsem říkal, ze je nechápu, že jo) Akorát totiž procházím vedle zastávky. Otevřou se dveře a řidička se pta, jestli chci redline nebo goldline. Říkám, ze nevím, ale že se vracím na trail a potřebuju někam co nejblíže k výpadovce č. 18. Zamyslí se a řekne: „yeah, it’s me“. Tak nastoupím a frčíme.
Jede to neskutečnejma zajížďkama, ale je mi to jedno, je to totiž zadarmo 🙂 To vědět včera. Píšu angelce, že už jsem na trailu. Odpovídá až teď, že je jí lito, ale neni ve městě. Nevadí, stejně díky.
Asi za 40 min mě autobus vyplivne, vyjdu ven z města na výpadovku, zvednu palec a druhý auto zastaví. Neskutečný. Chlapík není moc mluvnej, ale asi za 15 min mě vyhazuje u trailu a nabízí vodu. Diky, mám dost.
A je to tu. Po dvou dnech lenošení jsem zpátky na prašný cestě, která se vine (jak jinak) do kopce a ztrácí se v lesíku. Ale co to? Na cestě poskakuje asi 10 jiných hikerů. Ale nejsou to hiker trash. Mají malé batůžky a na batůžcích mají nějaký žlutý šátky či co. Ptám se jedné slečny vocogo a že prý je to nějaká charitativní akce challenge 20 miles. Hmmm. No poteš. Je to směs všech věků a typů. Ale dost mě rozčiluje, že když asi po 2 hodinách udělám pauzu, tak nemám chvíli klid a za 20 min jich kolem projde snad 30.
Sakryš, rozdíl oproti posledním dnům, kdy jsem potkal za celý den 2 hikery.
Dnes je celý den problém s vodou. Ale blížím se k místu, kde bývá water cache. Sice nesu dost vody, takže nutně nepotřebuju, ale voda je vždy dobrá. Ale už z dálky slyším vyřvávání, skandování, pískání a tak. Water cache je prázdná, ale když vylezu na silnici, je tam party stan a mávají na mě. No co, tak jdu. Jestli chci vodu a nabízejí další věci. Říkám, ze k jejich akci nepatřím, že jdu PCT. To že prý nevadí. Dostanu vodu, elektrolyty a mufin. Musím přiznat, ze hned mi vadí o trochu míň. 🙂
Jdu hned dál. Jde se mi docela dobře a tak toho chci využít.
Kolem 18 začínám řešit, kam složím na noc hlavu. Ale jako na potvoru žádnej tent site v dohledu. Tohle je úplná klasika. Člověk celej den chodí kolem krásnejh míst, kde si říkám, tady by to bylo super, ale jak potřebuju zakempit… nic není.
V 19 už trochu spurtuju, ale najednou se objeví kemp, sice už je tu pár lidi (na to už taky nejsem zvyklej) ale nevadí, stavím rychle ⛺ a za pološera se přidávám k ostatním ke stolu (ano, takovou vymoženost tu máme) a dělám k večeři knorr spanish rice. Chvíli povídám s Larrym. Bývalý voják, sloužil v 80. v Německu. Hezky se mi s ním povídá, ale padá tma a citelně se ochlazuje. Je vidět, jak všichni hikeři už pohledama hazí ke stanům. Nastává hikerská půlnoc.
Já ještě dopisuju zápisky, ale už jsem taky utahanej. Na to, že jsem vyrážel na trail až po jedenácté to není úplně špatné.
Jo, ještě jedna důležitá věc se dneska odehrála. Naučil jsem se vyndat flašku s pitím z boční kapsy batohu, aniž bych musel batoh sundat ze zad. Taková lehce vykloubená ruka z kloubu, ale dokonce tam tu flašku i vrátím. Dobře já. Malý úspěch pro lidstvo, ale velká věc pro člověka 😂🥳
Brou
28km ( celkem 457km )
