michal Dnešní den byl úžasný. Dal mi fyzicky hodně zabrat, ale příroda a výhledy neuvěřitelný.
Ráno klasická rutina, zabalit a po sedmé vyrážím. Dojdu k odbočce na cedar spring. Mám 3 a kousek litru a chci dojit na míli 177 k prameni, co je přímo na trailu, kvůli tomu se celý minulý den táhnul s tolika litry, ale vypadá to na teplý den a já piju hodně, takže batoh ze zad a s lahvema a filtrem si dám ranni rozcvičku. Jednu míli dolů a nafiltrovat vodu. Pramen je krásný místo. Cedrový háj, stín, místa i na stany. Ale ten kopec. Už se nemůžu dočkat, až ho půjdu nahoru.
Nahoře mám pocit, že jestli vypiju to co bych chtěl, mužů znova dolů. Ale po chvíli mě plíce doběhnou a pak už dobrý.
Dneska to bude úplně jiná liga. Cíl je ve 2600m, takže celý den do kopce. Celý den jsem jak mátoha, jde se mi blbě. Ale neustále se rozhlížím s hubou dokořán.
Procházím lesem, který v roce 2017 shořel, je tu spoustu mrtvých zuhelnatělých stromů. Hikeři jim říkají „widow makers“ protože mohou kdykoliv spadnout a je velmi nebezpečné v jejich okolí stanovat. Resp. ono se v těchto oblastech ani stanovat nesmí. A kdo to porušuje, je blázen.
Po cca 2 hodinách šlapání si odskočím na sraz se spolužáky z gymplu. 🕺Ani nevím po kolika letech. Signál je celkem v pohodě a tak zkoušíme i video a ono to funguje. Lidi, moc rád jsem vás viděl a to pivo na stolech jsem vám trochu záviděl. Ale jenom trochu, neměnil bych.
Celý den do kopce, ale procházím lesíky, které neuvěřitelně voní. Směs cedrů, cypřišů, pínií a různých keřů je úplně omamná. Kolem pobíhájí stovky nejrůznějších ještěrek a když si sednu nabrat dech, koukám do hlubokých údolí a občas mi metr před hlavu přiletí kolibřík a kouká, co že to sem přišlo za otravu. Kolibříci jsou sranda. Nevidíte je, ale slyšíte. Jsou jak hejno čmeláků. A vůbec se nebojí.
Dělám přestávky tak každé 2-3 km. Leje se ze mne a nestíhám s dechem. Nesu přes 5 litrů vody, čili batoh má na začátku cca 18 kilo. Ale to rychle ubývá. Až se bojím, abych vyšel s vodou.
Jediné co mi vadí, jsou desítky popadaných stromů přes cestu. Ona PCT není žádná široká cesta. Chvílemi je to cca půl metru široká cesta, na obou stranách sráz. A když je přes ni strom, je to občas pěkný oříšek, jak se dostat na druhou stranu. Je to vysilující gymnastika v už tak těžkém terénu. Při jednom obcházení se úplně ztratím a musím hledat cestu pomoci Farout zpět.
Napadá mě, že nevím, jestli jsem už popsal, co je můj nejlepší přítel na trailu. Je to aplikace Farout. Vlastně si to bez ní neumím představit. Je to plán pct na mapovém podkladu. Ukazuje přesně kde jsem, ale hlavně na trase jsou vyznačeny body, různě barevné, které ukazuji nějakou důležitost, zajímavost apod. Nejdůležitější jsou samozřejmě modré kapky, které značí vodu. Ke každému bodu, lze psát komentáře. Takže se ostatní hikeri informují, zda je např. danný pramen funkční. Ony totiž prameny mizí a vysychají a zase se objevují. Je to neuvěřitelná pomoc a bez toho si to ani neumím představit. Existuje ještě water report. Sdílená tabulka, kam hikeři zapisují jenom vodu, ale pro většinu situací je farout dostačující a hlavně ho člověk má pořád otevřený když kontroluje cestu.
Možná, že vám to může připadat nedůležité, ale pct je v poušti/chaparellu opravdu boj o vodu a musí se hodně plánovat, jak a kde nabrat vodu. Voda je všechno. A běžně prý létají vrtulníky pro dehydratované hikery i na prvních 15 mílích. Neni to sranda.
Je po 16. Hodině a jsem už unavený. Zkouším tent sites na mílích 175.4 a 175.9, ale první je moc na ráně větru a navíc už je tu stan a obyvatel už spí (ano, běžně hikeři spi už po 17. Hodině, protože vstávají třeba ve tři) a na druhém je spoustu widow makerů.
Takže došlapu až na míli 176.4 a tady zakempuju. Dělám večeři (bramborovou kaši s klobáskou) a postupně se objevují i další hikeři. Vsichni toho máme celkem dost. Takze po západu slunce už je ticho. Hikers midnight je zákon 🙂
Brou
23 km ( celkem 282 km)4
