PCT day 8

V noci se často budím. Soused (Joseph/usa/60+) při každém otočení na karimatce strašně vrže. A že je to fest rolling sleeper. Asi nejsem sám, co je buzen, protože ve 4:30 slyším, že Adventure Time se balí a odchází. Já pořád nikam nespěchám, takže vstávám až kolem šesté a na pohodu odcházím po té, co ai udělám poridž k snidani.

Je zataženo a zima 11 stupňů. Významný rozdíl oproti posledním dnům. Ale při chůzi se celkem zahřeji.

Krajina se úplně mění. Jdu přes rozlehlé louky, na kterých se pasou krávy. Kolem cesty jsou různé skalky a skály.

Procházím udolíčkem, kde teče potok a je spoustu velkých stromů. Někde kousek přede mnou má být místní atrakce. Eagles rock. Skála ve tvaru orla, ale musí se koukat ze správného uhlu. Takže se snažím neprehlednout. Zbytecne. K té spravne skále vede skoro dálnice 😉

Chvíli voraz a sváča. Dokonce mám i hlad. Prostě neni horko.

Potkávám hodně lidí. Jsou nějací čistí a voňaví. Je neděle a lidi chodí na výlet dochází mi. Koukám ae na sebe a poprvé si musím priznat, že uz je ze mě opravdový hiker trash. Přemýšlím, jak kolemjdoucím asi voním. No nic, popojedem. Hodně lidí má psa, ale všichni na vodítku. Potvrzuje je to co jsem o psech v usa četl.

Kolem desáté přicházím do comunity centre. Je tu zázemí pro pct hikery. Stan, stoly, hiker box a hlavne… Bucket showers. Neodolám a stanu se aspoň trochu čistým. Vyperu ponožky a sun hoodie. Mám zvláštní radost. Cítím svěžest a vidim i cosi jako čistotu.

Je tu wifi a tak volám domů a do obydlené zatáčky. Celý den jsem trochu trudomyslný, asi i kvuli tomu čekání, takže díky za povzbuzení. Nahrávám zápisky do blogu a čtu nějaký zprávy z domova.

U stolu s nabíječkama sedí holka zabalená do spacáku. Je úplně mimo. Dává se se mou do řeči. Je z NY, jméno jsem úplně nepochytil. Něco jako Walcraft. Je jí strašná zima, je unavená a čeká na odvoz do Idyllwilde. Prý kus přeskočí a dá si zero day v Idyllwilde a orazí a pokud jí to vyjde, nekdy se sem vrati. Prý už má za sebou 2 zero days.

Říkám si, že evidentně jsou na tom lidé o dost hůř.

Každou chvíli jezdí shuttle (chlapík s autem) mezi CC a benzinkou. Jediné otevřené misto v neděli. Nejdřív jsem nechtěl, ale pak jedu a kupuju pivo, 2 pytlíky čaje ( earl grey a traditional morning tea), smoked klobásku, chipsy a kafe (takový klasický hiker hnusárničky. Ježíš, doufám, že se k tomuhle blogu nedostane moje úžasná pani doktorka z dia poradny). Platim stovkou (ta milionova bankovka), pokladní na mě vyděšeně pohlédne, ale pak přijímá. Kde jinde taky, sakryš, než na benzince.

Vracím se do CC a varim oběd. Dělám si dehydratovanou hotovku curry s hraskem, cizrnou,mrkvi,celerem,lilkem … a asi jeste 20 vecma. Výborný.

Fouká strašně vitr a je fakt zima. Asi to nebude pěkná noc.

Trudomyslnost se pomalu rozplývá. No co, tak si prostě postavím stan a budu se flákat. A dam si k tomu pivo a klobasku a chipsy. A jeden den se to nezblázní.

Po 14. hodině se vracím necelou míli zpět po trailu k tent site.

Valím po cestě a uuuuups, tentokrát jsem na něj opravdu nešlápl tak asi o 5 cm. Ufinky. Naštěstí (asi/doufám) to zase není jedovatý 🐍. Hubený a rychlý a zdrhá to. Takže to stíhám a snažím se to vyfotit.

Přijdu do kempíku. Nějaký stan tu je, ale vypadá mrtvě. Dost to fouká, takže postavit stan mi chvilku trvá a ještě u toho trochu/dost kleju. Na koliky stavím kameny a doufám, že to neulítne a stan to vydrží. Mistňák v CC vyprávěl, jak minulý týden v centru spalo asi 20 hikerů a v noci přišel vichr a většinu stanu to roztrhalo a zlamalo to trekking poles. Uf. Modlim se, aby se to nestalo i mně. Nový stan by byl velmi citelný zásah do rozpočtu.

Ležím ve stanu, piju pale ale, ukusuju klobasku a poslouchám Herriota (díky Hani) a je mi dobře.

Zitra zajdu na poštu. Jidlo z balíku vyhodím ( se obávám, ze nic z toho co jsem koupil ve sprouts tak nejak už nechci ani vidět), na benzince koupim kafe a vyrazim dál.

Hlavně at mě to neodfoukne.

14km (celkem 177km)