PCT day 5

Budím se chvíli před čtvrtou. Slyším, že ostatní už balí. Je tma, takže čelovka a všechno naházím do batohu, zabalím stan a jsem ready. Postupně mizíme z kempu, který z většiny ještě spí.

Trochu nechávam Alexe a holky poodejít, Steina s willow mám ještě někde za sebou. Jdu po cestě dál, ale přijde mi divná na PCT. Koukam do mapy, shit, neuhnul jsem na trail před půl mílí. Proto nikde nikdo. Nadávám si a jdu zpět. Svítím čelovkou a po chvíli mi cesta přijde zase nějaká divná. Ano, opět jsem neuhnul, takže zase cca 0.3 míle nazpátek. S tímhle musím něco udělat. Takhle toho nachodim o dost víc :). Každopádně je mi jasné, ze partu už neuvidím. Takže volím pomalejší tempo a jdu celkem na pohodu.

Po 7:00 sedám na krásném místě a dělám snídani. Poridž se sušeným banánem, goji a parmazánem.

Opět se jde kolem údolí, takže nádherný výhledy, jen cesta je hodně úzká. Špatnej krok a člověk padá do hlubin. Musím dávat pozor. Přemýšlím kdyby na mě bafnul zprava chřestýš, jestli se radši nechám uštknout, nebo sletim 600m dolů. Asi to první.

Začíná být horko, nefouká vítr. Pod jedním keřem najdu AT, takže i on mě předhonil při mém bloudění. Povídáme a co to … za mnou se objevuje Alex, Giggle a Lindsey. Dovídám se, že oni na to ze jdou špatně přišli až za míli a půl chudáci. Každopádně šlapou do toho mizí mi během chvilky.

Nacházím Krásný místo mezi dvěma obřími kameny, písek, chládek. Hned usedám, dělám elektrolyte pití, sundavám boty(tohle je nebezpečná činnost 🙂 ) a asi na půl hoďky nap.

Pak sejdu dolů a ocitám se v poušti. Jakože fakt v poušti. Vedro, keříky.

Takový to zvonivý ticho. 3 míle k scissors crossing mi přijdou dost dlouhý. Volá mi Míša, ale sotva funim, takže se domlouváme, že zavolám až dojedu do Julianu.

Přicházím pod most, kde je water cache a par hikerů. Kouří trávu a nabízejí mi, ale s diky odmítám. Chvíli aklimatizuju a pak jdu nahoru na silnici stopnout něco do města.

Na počtvrté se povede. Vezme mě mladej kluk ze San Diega, co byl na čtyřdenním hiku v okolí. Auto plný věcí, sotva se tam vejdu (poznamka pro přiště, trekking poles je dobrý zasunout před nástupem do auta. Líp se nastupuje). Povídáme celou cestu. Když zjistí, že jsem z ČR ptá se na ukrajinu. Je docela v obraze.

Vyhazuje mě před Mom’s a nechce žádné peníze. Úžasný lidi.

Mom’s je kavárna, kde když ukažete PCT permit, dostanete 100% slevu na koláč, zmrzlinu a nápoj. Objednal jsem apple cherry crumb, vanilla icecream a ledovy čaj. Cukrovko dneska na tebe prdim. Volám domů. U nás už je pozdě a tak jenom krátce.

Ptám se pres WhatsApp kde jsou ostatní a scházíme se v Julian beer company. Kupuju pizzu (nedokážu snist) a pivo. Přemýšlím co dál. Je horko a mám už za sebou 14 majlí. Počkat do večera a zkusit vyjít kopec a najít misto na spaní?

Najednou se objevuje Alex a Stein. Jsou celí čistí a nabízejí mi, že maji dvoulůžkový pokoj, ale že se k nim vejdu na podlahu. Po chvilce premýšlení souhlasim. Plán zůstává, jen se posune o 24 hodin. Myslím, ze je to rozumné. Když i Alex (26) ma po dnešku náladu na voraz, co teprve moje staré oudy.

Mlaďoši zůstávají v pubu, ja se Steiem jdu na pokoj. Po cestě v hikers obchodě kupuju sun gloves. Záchrana. Jsem celý zabalený, ale ruce mám žahlý fest na ty jsem zapomněl. Stein se chce trochu vyspat a ja dávám sprchu pišu zápisky.

Kolem šesté hledáme restauraci na večeři, ale já jsem úplně plný ještě z oběda. Dávám si polévku a salát. Ostatní full dinner. Nechápu jak se to do nich vejde. Večeři platí Tim. Prý dostal bonusy. Diky Time.