michal Tentokrát s Liborem a Gábinou.
Tuhle akci jsme měli naplánovanou už cca měsíc zpět, ale počasí nám do toho hodilo trochu vidle a tak jsme se rozhodli, že ve sněhu, větru a zimě se nebudeme trápit a vyrazili jsme až teď.
Počasí sice v předpovědích úplně milostivé není, ale tentokrat už nevyměkneme a vyrážíme. A to autem do Stožce ve čvrtek odpoledne. Do Stožce dorážíme kolem půl osmé a zrychleně se přesunujeme na nouzové nocoviště v Novém údolí. Zrychleně nejen kvůli tmě, ale hlavně kvůli hrozícímu dešti.
O cca hoďku později jsme na místě. Už je tu jeden stan, ale majitel již asi spí. Stavíme stany a následuje opulentní večeře, která je v Gabinině režii. Fokáča, dalamánky a naprosto epesní veganské pomazánky (u mě vítěz rukolová 🙂 ), cherry rajčátka, okurka … no neskutečné. Bohužel při balení nedošlo na zapalovač. Někam mrška zmizel, takže bez teplých nápojů. Zítra musím někde pořídit.
Počasí je milostivé a tak večeři i hygienu zvládáme v suchu, ale pak už se lehoučce rozprší, pak trošku víc, pak ještě víc … a pak už je to hotové dopuštění. Noc je ve znamení (jednoho blesku a hromu) a hafo vody. Naštěstí ale v pohodě pro oba stany.
Ráno vstávame bez deště. Bezva. Děláme snídani a po chvíli poznáváme i spolunocležníka. Mladá holka, bikerka z Německa. Osměluju se a dávám se do řeči a sonduju, jestli náhodou nemá zapalovač. Má, dokonce 2, takže nám jeden věnuje – hurá, kafe a čaj Povídáme si a zjišťuju, že vyrazila v září z Řecka. A dnes je poslední den na cestě. No … klobouček. Lidi jsou neuveříitelný.
Po druhém kole obžerství začíná krapat a tak rychle balíme. Vyrážíme na cestu už za velkého deště a v duchu si říkám, že jestli tohle bude trvat nějak dýl, nebude to pěkné. Ale předpověď říká, že kolem desáte už by to mělo být ok, tak snad to vyjde.
V obchodě v Novém údolí se lehce oklepáváme a kupujem mírná občerstvení a skutečně … pomalu přestává pršet.
Cesta ubíhá celkem rychle, už úplně bez deště a výhledy jsou krásný. Já mám prostě Šumavu moc rád. S pár pauzama na občerstvení dorážíme do Strážného kolem druhé a chceme si dát rybu v rybárně, ale rybárna vaří jenom o víkendech (saprlote) a tak jdeme na oběd k Sousedům. Jídlo dobré, pivo taky a obsluha velmi fajn.
Rozhodujeme se co dál, ale nakonec se rozhodneme nepokračovat do Bučiny a zůstat na zdejší nouzovce a tak děláme malý výlet na vyhlídku a místní zřiceninu, ale tam nakonec nedojdeme, kvůli uzávěrce ohledně hnízdění sokolů.
Pak přesun na nouzovku. Už je tu stan, ale obyvatel nikde. Po nějake době se objeví 2 kluci z německa. Povídáme si, dosušujeme věci po noci a opět opulentně večeříme. (Gabčo, treky s tebou mě budou bavit 🙂 ). Velmi příjemným překvapením jsou čisté toitoiky – ocení každý hiker.
Jakmile začne zapadat slunce, trošku přituhne a tak se balíme a přesouváme se do stanů.
V noci neprší, ale můj stan (lanshan1) je totálně mokrý. Kondenzace je fakt neskutečná. Quilt je hodně mokrý a budu muset přes den sušit. Ale náladu mi to nekazí a tak snídaně a vyrážíme.
Dnes máme v plánu dojít na Modravu, pře Bučinu. Tam jsme byli s Miškou, Martinou a Ťipou a Elen o jarkách, ale měli zavřeno. Dnes snad bude otevřeno a pivo 🙂
Cesta je v pohodě (cestou je to samá Knížecí pláň) a výhledy jsou úžasný. Potkáváme cyklistu, ktery veze vozík a v košíku na nosiči pejska, který nás významně vyštěka, asi se bojí, že bychom ho vystrnadili z košíku). V hotelu Alpská vyhlídka dáváme pivo a radlery a vyrážíme dál.
Tentokrát je to trošku do kopce. Ale máme spoustu různých témat k povídáni. Cestou se dozvídáme, že je to 5:3 se Švédskem (to vypadá nadějne). Když dorážíme do Modravy, přiznávám, že už jsem příjemně rozlámanej a tak rychle na nouzovku a pak na plánovanou večeři a pivo do pivovaru.
Na nouzáku už je stan a ukáže se, že je to ten cyklista s tím psíkem. Pes už chrápe ve stanu a tak se dáváme do řeči jenom s pánem. Stavíme stany a rychle na pivo a jídlo.
Pivo fajn, ale jako to jídlo. Neskutečný porce. Jsme naprosto zdecimovaní jídlem. A se Švedském jsme vyhráli, tak super večer. Už za tmy přesun na nocoviště. Mírná očista a na kutě.
Ráno trošku zataženo, ale postupně se to vyčistí. Povídáme znovu se spolunocležníkem. Pes Jack se taky už ukáže. Je to starší russel (asi proto se vozí) a neskutečně dobre hraje, že je mu zima, aby se mu páníček věnoval :). Snídáme a mudrujeme co a jak. Miška nás má někde vyzvednout a protože jsme trochu unavení po včerejšku, volíme jenom krátký posun do Srní, kde nás Míška v pohodě nabere a přesune do Stožce, kde čeká Liborovo auto.
Cesta ubíhá krásně, po cestě omrkneme tříjezerní slať a pak už jenom seběhneme do Srní. V penzionu u Panenky chvilku čekáme a už je tu odvoz. Miška s Ťipou a Burákem. Dáváme lehký oběd, ale plánovaná krátká procházka padá, protože začíná lehce pršet.
Cesta do Stožce je trochu adrenalinová kvůli uzavírce, ale nakonec vše dobře dopadne (i přejezdy mostků s ďourama). Libor s Gabčou přesedají a mizí domů.
My ještě krátkou procházku s Burákem spojenou s občerstvením v místním bistro stánku s u velmi příjemnou paní (skvělé kafe, polévka i koláče) a spěcháme domů. Mišku totiž večer čeká divadlo.
Libčo, Gabčo … bylo to s váma moc fajn a moc jsem si to užil a díky, že jste mě vyvezli. Doufám, že to nebylo naposledy a zase něco vymyslíme.
4 + 17 + 30 + 10 km
