michal A je to tu. West Highland Way se blíží.
Ráno vstáváme v půl sedmé. Dobalujeme maličkosti a pak loučení s dětmi. Vypadají, ze mají radost :), pak berou Buráka a vedou ho na jarní byt. Ještě jednou všem náhradním rodičům.
Sedáme do auta a jedeme k Opošíkovi a pak přes Beroun na letiště. Terminál 1 … sákryš, furt nějaký změny. Všechno je na pohodu a po kávičce jdeme ke gatu.
Pas Mišky v pohodě. Nastupujeme a pak cca 2 hodiny pohodového letu. Po přistání jdeme na pasovou kontrolu. Přistupujeme do tech automatu a trochu rrnu, jestli Miška projdem uff, vse ok. Za ni jdu já a … ani na potřetí nic. Takze me posílají k člověku. Mira s Vercou uz jsou za, takze potizista jenom ja. Usmeju se na pani u kontroly, ona na me a jsem v Anglii. Samozrejme se mi smejou, ze karma, protoze jsem si z Míši dělal srandu, ze ji vrátěj. Njn.
Beru odbavenej batoh a jdem na tramvaj. Jedeme na nádraží autobusu, odkud pak pojedeme do Glasgow a davame batohy do uschovny a pak na lehko vyrazime prohlidku. Edinburgh je hezkej, royal mile krasná, hrad úžasnej ale největší zážitek Victoria street = příčná ulice 🙂 Spoustu obchůdků a blbůstek okolo Pottera.
Davame si po cestě nejdřív v nějaké špeluňce cosi jako scotch pie a pivo a pak ještě fiah&chips ve vyhlasene restauraci. Výborný a obrovský.
Pak Procházka okolo hradu a hledání obchodu, kde koupíme plyn.
Pak ještě kafe v Costa a jdeme zpět na nádraží na bus.
Čekáni se protáhlo. Autobus měl cca 40 min zpoždění. Ale pal uz vse ok. V Glasgow bereme Uber na hotel. Volame domů, pak jeste lehka planovacka v hotelove reatauraci u pivka a pak uz spat.
Jsme docela utahaní a zítra to začne!
To město, co nikdo neumíme vyslovit, Milngavie a začátek WHW je cca 20 min vlakem, ale možna vezmem uber, je to rychlejší a levnější.
zdravíme domů
Brou
