michal V noci je dost větrno a párkrát mě to vzbudí. Ale i tak se budím v 6 tak jsem v 6:45 na trase. Dnes mě čeká nastoupat 4600ft. Plus nějaký to klesání, toho se klasicky obávám trochu víc.
Celé dopoledne je opět tunel. Ne že bych měl něco proti lesu, ale už by to chtělo nějakou změnu. Jediné zpestření je, když vylezu na jednu silnici, která protíná trail, stojí tam truck a dvě ženy a hned se mě ptají, jestli jsem nahodou neviděl par jezdců na koních, se stádem koz a sedmi psy. Je mi líto, ale neviděl a jsem si dost jistý, že bych si všimnul:)
V poledne mi není uplně dobře a tak vždycky jenom tak popolezu, něco sním, chvíli ležím a tak pořád do kola. Dneska nemám pod kontrolou ujité míle. Je to proto, že mi dochází elektřina. Powerbanka je skoro na suchu a tak nemůžu dobít hodinky. Tak jsem je přepnul do expedičního modu, takhle vydrží hooodne dlouho, ale ma to tu menší nevyhodu, ze gps polohu to sejme jenom každých 15 minut. To samozřejmě na expedici není žádný problém, ale tady díky těm switchbackům se ty míle docela nasčitají. Takže na obědě (14hod) jsem docela v depresi, ze jsem ušel teprve 9 mil. Ale ve faroutu jsem zjistil, že uz skoro 13. To mi doat zlepšuje náladu a tak pro jistotu asi na půl hoďky usnu.
Pak vstupuju do spálené oblasti. Ale oheň už tu byl asi dávno. Vše je krásně zarostlé květinami a jsou tu už malé stromky. Moc se mi to líbí a navíc konečně jsou i nějaké výhledy na mt. Adams.
Jde se mi zase líp. Klasicky, je odpoledne. Sedám na brzkou večeři a dělám si cold soaked kaši. A heuréka, ono jento studený mnohem lepší, než teplý. To mi někdo zatajil. Tak odteď jenom na studeno a hlavně, po 4 měsících nové jídlo, které mi chutná.
Do dnešního cíle to mám ještě 5 mil a je tam jedno asi složitější brodění. Tak hurá do toho.
Po 3 mílích nabírám vodu a myju se. Je to studený jak ďas, ale už to vážně potřebuju. Pokračuju a za chvíli už slyším hučení. Ajaj.
Přicházím k říčce. Takhle, abych se k ní dostal, jdu skrz asi 200 metrový pole balvanů, tohle všechno je koryto, kudy se na jaře valí voda z tajícího sněhu. Neumím si to představit. To musí byt masakr. Naštěstí teď tu zbyla už jenom říčka. I tak by to nebylo easy, ale naštěstí jsou tu polámané kmeny stromu a přes to přeskáču jak přes kaluže. Když to přeskáču a otočím se, vidím, že za mnou skáče další hiker. Vůbec jsem si ho nevšiml. Po 3 dnech 1. nobo hiker. Představuje se jako hoboe. Chvilku si povídáme, ale on pádí dál, chce jit o kus dál než já. Já už chci jenom cca mili. Pořád ještě nejsem úplně fit a musím se hlídat.
Místo na spani je nádherný. Krásný výhled na mt. Adams. Písečný podklad, krásný západ slunce. Jenom trošku zima;) asi mrazová kotlinka. Aspoň vyzkouším quilt, čím dal tím bude hůř. Musím si zvykat.
Dělám si čaj a jím cliffbar. Večeře uz byla. Pak už jenom zápisky a na kutě.
Jsem přesně na 100. míli od Cascade locks. Pred Kanadou je to pořád zavřený, tak uvidím, kam až budu moct dojít. Za dva dny Whitepass:)
A dočetl jsem se, že umřela královna 🙁 Byl jsem smutný. Úžasná paní.
Brou
35km (654km do Kanady)
