PCT day 129

K snídani mám opět cold soaked vločky. Porad šetřím kartuši.

Vyrážím zase kolem pul osmé, musím to už začít zase nějak zrychlovat.

Po chvíli přicházím k silnici a jupiii, trail magic. Beru si pepsi a zapisuju se do registru. Jsem hned za PaH, ale ti mají včerejší datum. Odhaduji, že jsou cca 10 mil přede mnou, ale při mém tempu se mi spíš vzdalují. Nedá se nic dělat.

Opět se škrábu lesem nahoru. WA me prověřuje, ale to jsem věděl. Pořád poslouchám Jobse. Byl to hajzlík. Ale geniální inovátor.

Kolem oběda jsem dost grogy. Těžko říct, jestli pořád nejsem úplně ok, nebo jento tím kopcem. Nejspíš kombinace.

Pokračuji dál. Konečně taky chvíli ne do kopce, ale jak jinak z kopce 🙂 Nešlo by to chvilku po rovině?

Nabírám vodu u pramene a je tu asi 100 vos. Sedím mezi nimi a snažím se vypadat, že tam nejsem. Jsem v podstatě v takové nějaké meditační hladině a snažím se je nevnímat. Ono mi ani nic moc jiného nezbývá. Kdyz jsem přišel, měl jsem přesně 0ml vody. Prostě tu vodu mít musím a nějaký vosy mě nerozhází.

Pokračuju z kopce a pak dělám sváču. Na další vodě dobírám na 2.5 l i na večer. Za chvíli budu končit. Dnes na 21 mílích, zítra už chci jít na 22 a nebo víc, snad už to konečně dám.

Na místě dělám mac&cheese. Makarony jsem soakoval cca hoďku a už jsou skoro ready. Tajze stačí jenom ohřát, nasypat tu cheese směs a hotovo.