PCT day 107

Vstáváme před šestou za zpěvu sprostonárodních písní.

V sedm jsme na trailu, vyfunim 800ft a pak už jen z kopce. Po deváté jsme u silnice do Etny.

Tak je to tu. Tohle je náš oficiální konec na trailu v Kalifornii. Po 3 a půl měsících jsme přešli jeden stát. Dál už po PCT nemůžeme, protože poslední úsek v cal je zavřený kvůli ohni.

Prý je tu těžký hitch, protože projíždí málo aut. Péťa je někde za námi a tak nahlas pokládám otázku co budeme dělat, jestli přijede auto a Péťa tu nebude.

Honza ani nemusí odpovídat. Přijíždí totiž auto, zastavuje a prý nás vezme. Tak prosíme, jestli chvilku nepočká a Honza se během vrací pro Petru. Ja mezitím nenuceně konverzuji s pánem v autě, aby se nenudil a nechtěl odjet. Je to rancher a jeho angličtina je brutální. Téměř neotvírá pusu a jako by v ní měl několik brambor. Ale asi se moje angličtina zlepšuje, protože mu rozumím a vedeme docela smysluplnou konverzaci o vodních čerpadlech. Teda aspoň myslím.

PaH se za chvíli objevují a frčíme do Etny.

Vystupujeme z auta a říkáme si, co budem dělat. Máme totiž problém. Je pondělí a tady je vše v pondělí zavřené. Ale najednou se otevřou dveře jedne zavřené hospody a jsme odloveni. Velmi milá paní nás usazuje a můžeme si dát vše, kromě burgerů, na který se Honza strašně těšil, ale sandwiche jsou výborné a pivo také (na čepu 4 ipy). Takže tu zůstáváme asi do tří.

Pak se přesouváme do laundry a pak osprchovat do sprchy v parku. Nejlepší sprcha na trailu. Tady se potkáváme se SaH, která akorát dorazila.

Společně se vracime na večeři, ale… Je zavřeno. Jsme smutní, vracíme se do parku, kde chceme přespat, ale najednou na nás volá ta paní z hospody, že nam otevřou a udělají zase sendwiche. Situace z rana se zase opakuje. Diky moc.

Takže oslava ukončení kalifornie nakonec klapla.