michal Někdy před jedenáctou v noci mě budí světlo baterky a dupot. Přišel nějaký hiker. Staví stan a dělá si večeři. Asi se snaží byt potichu, ale neusnu, dokud i on neulehne. Ale stejně? Kdo chodí v 11?
Ráno prozměnu vstává skoro o hodinu driv než já. Takže znovu budíček. To už jsem trochu rozmrzelý. Ještě chvíli ležím, ale pak se vyhrabu ven. V 6:40 jsem na cestě.
Cely den opět mrtvo, prach, popel. Je to smutný, nehezký. U jednoho pramene se potkáváme s Nope. Chlapík z Oregonu, startoval 1.6. nechápu.
Pak se několikrát na trailu míjíme a nejde nijak rychle. Nechápu podruhý. Když pak dělám oběd a on mě předejde, najdu ho pak spícího u jedné klady o kus dál.
Poslouchám husity a jdu dál a najednou slyším divné zvuky. Rozhlížím se a ztuhnu. Asi 30m ode mne je obrovský medvěd, naštěstí zády ke mně a drásá a cupuje na kousky velkou kládu. Když vidím jak letaji kousky dřeva, říkám si co by asi tak provedl se mnou. Opatrně delam pár fotek a tocim i video. Pak potichu mizím. Zajímalo by mě, co tam hledal. Asi nějaký medík od včel, nebo něco takového.
Asi za míli přicházím k pramenu. Je 0.3 mile z trailu a v komentářích je, ze návrat je chalanging. No hezký. Batoh nahoře nechat nemůžu. Medvěd, že jo. Takže jdu i s batohem. Další spring je za 6 mil a pak 7, ale ten další je taky 0.3 majle. 2x to nepůjdu, rozhodnu se, že vemu 4l. To už jsem neudělal dlouho.
Ano, návrat se 4l.vody do toho krpálu byl chalenging.
Valím dál a najednou … Je to tu. Jsem v půlce. Sloupek a na něm: PCT midpoint. Neuvěřitelné. Po 3 měsících jsem v půlce. Pořád ještě žije naděje, ze dokončím PCT do konce září. Mám radost.
Za chvíli přichází na krátko ostříhaná blondýnka se zelenými vlasy. Navzájem si děláme fotky u midpointu a pak se zapisujem do registru. Zjišťuju, že se jmenuje Green thunder. Jasně, zelený vlasy. Už několikrát jsem ji zahlídnul v registru, tak aspoň už vím, kdo to je.
Chvíli se bavíme. Je z Nizozemí a za 12 dní končí, je tu jenom na ESTA. Příští rok přijede dokončit. Protože je skoro půl osmý, loučím se a chci rychle dojít na tentsite, co je za necelou míli.
Ale to místo se mi nelíbí. Moc mrtvejch stromů. Jdu dál. Najednou skoro nevidím. Je 9. Všude jenom mrtvý stromy, navíc kopec, žádný místa. Koukám do mapy, takhle to bude dalších min. 7 mil. Saprlote. To ne!!! Já nemám rád night hiky. Navíc už jsem unavenej. Zaúpím a zapínám čelovku a jdu.
Kolem půl jedenácté potkávám uprostřed trailu sedět nějakou hikerku. Omlouvá se, že sedi primo uprostřed trailu (ono to ani jinak nejde, jsme v kopci, není kam si sednou) , ale že má hrozný hlad a že se musí najíst. Uvědomím si, že jsem taky nejedl a že mám taky hrozný hlad, ale naštvanost mi nějak odsunula hlad.
Kolem trailu je spoustu oči. Většinou srnky, jenom stojí a čumí do světla. Občas zahlídnu i nějaký jakopsy.
Po jedenácté přicházím na louku mezi dvěma lesy. Všude kravince, ale to je poslední co řeším. Jsem cca míli před silnicí. To budu ráno ve městě o dost dřív, než jsem myslel. Ale jsem úplně mrtvej. Na večeři kašlu, rychle stavím stan, jsem špinavej NESKUTEČNĚ. Černý nohy od popílku, prach s potem vytvořily na mě neskutečný šmouhy. Ale nemám silu to jakkoliv řešit.
Oblíkám na sebe noční věci a lezu do quiltu. Ráno jde stejně vše do pračky a já do sprchy.
Ležím a vzpomenu si, jak jsem si včera večer říkal, co za Mimoně chodí v 11 na trailu. A hned druhý den i já?
Usínám během asi minuty. Dlouhej den.
48km (celkem 2128km)
Ale pěkně skoro pade..:-)