michal Noc byla „zajímavá“ v kempu spala banda ožralých skotů. Dělali bordel a pak pořádali soutěže ve zvracení. Naštěstí byl náš stan ušetřen. Miška na ně pokřikuje něco nevybíravou angličtinou s londýnskym přízvukem. Asi ji nerozumi 🙂
Ráno s Mírou vstáváme v půl šesté a po šesté už jsme na cestě. Holky můžou ještě chvii spát a pak jedou busem do FW.
Cesta začíná hned stoupákem. Jde se docela dobře a po 7km děláme první pauzu a vaříme kafe.
Je trochu frišno. Chvilkama spadne pár kapek, ale na bundu to není. Potkáváme spoustu stanů. Hodně hikerů se asi snažilo zkrátit trochu poslední etapu.
Pokračujeme dál a když vylezeme na poslední kopec, dáváme oběd a další kafe.
Ted už nás čeká jenom sestup do Fort William. Už dost cítím nohy a navíc začíná nehezký povrch. Kameny a pak asfalt.
Na jednom úseku se potkáváme se spoustou motorkářů. Probíhají tu nějaké závody … to byly ty cedule, co jsme pár dní potkávali :). Naštěstí jedou fakt ohleduplně.
V jednu hodinu dorazime do cíle. Resp. do prvního cile. Pár fotek a přesun míli do dalšího cíle 🙂
Pár dalsich fotek, pak přesun na bus nádraží. Kupujeme nějaké jídlo a pití na cestu do Edi.
Cesta celkem na pohodu, ale začíná hodinovým zpožděním autobusu. Řidič přijel a asi minutu něco povídal nějakou neznamou řečí. Míša se dává do řeči s několika dámami a ty nám obsah řidičovy řeči. Prý přijel pozdě a potřebuje přestávku.
V edi bookujeme hotel Ibis u letiště, pak pivko v hotelové restauraci, sprcha, zabalit věci do odbaveného batohu a budíček na 5:15. Už se těšíme domů.
Dnešek byl moc hezkej den, ale utahanej jsem jak kotě.
Brou
