Vstávám do pošmourného rána. Kolem mě se povalují a tečou mraky, je chladno a vypadá to na pršení. Takže nepromokavý věci davám navrch, snídám, balím a vyrážím.



Přicházím k wilderness boundary. V komentářích je zajímavý příspěvek: welcome to the CrossFit wilderness. Význam komentáře mi dojde až později.
Opět nádherný výhledy a svahy jsou pokrytý červenejma borůvkama. Skrz mraky občas prosvitne slunce, ale většinou jenom na par sekund a mraky zase všechno prekryjou.


Stoupám do passu a jakmile se do něj vyškrábu, dost mě to překvapí. Druhá strana vypadá úplně jinak. Mnohem vic kamení a méně vegetace. Ale je to taky nádherný. Jenom jinak.



Scházím údolím, pak lesem a blížím se k řece. A nyní si vzpomenu na onen komentář. Přes cestu každou chvíli leží spadaný strom, ktery musím přelézat. Trail se ztrácí v křoviscích, přeskakuju potůčky, balancuju nad srázy na úzkých převisech. Řeku překonávám celkem na pohodu, ale přichází climb of the day.

Asi dvě hodiny lezu do KOPCE, něco jako strmilák u Hřešihlav. Samozřejmě neustále přes cestu popadaný stromy. Začíná trochu mžít, ale nějak nemám sílu to řešit. Asi po 3 mílích sedám a vařím ramen, málo energie 🙂


Když se vyškrábu nahoru, následuje už jenom asi hodinový sestup k tentsite. Je skoro sedm a ja mám toho fyzicky fakt dost.

Ano, CrossFit wilderness. Úžasný to bylo. Dalo mi to zabrat, ale užil jsem si to moc.
WA je nádherný, ale nedává to zadarmo a asi to tak má být, abych si toho o to víc vážil.
Rychle stavím stan a k večeři už jenom sušenky a čaj. Během chvíle se objevují Clean foot a Spaceman a jdou se taky zabydlit. Zda se, že máme fakt podobné tempo.
Zápisky a spát. Dneska si musím odpočinout.

Brou
34km (167km do Harts pass)
Teda borůvky normálně nesbírám, ale tady bych asi neodolal…
Ale musíš si hlidat záda, aby medvidci nežárlili 🙂