PCT day 144

Nespím moc dobře a ráno jsem docela unavený. Já už asi neumím spát v posteli.

Povaluju se asi do půl deváté. Surfuju, volám domů a tak. Pak si jdu dát rychlou sprchu. Balím a znovu bojuju s bearcanem. Je to boj, ale nějak jsem se s tím popral. V deset opouštím hotel a jdu si ještě vybrat cash a zjistit, jestli v místním outdoor obchodu nemaji cnoc. Tomu mému se před asi 2 dny stalo to samé, co už jsem několikrát viděl u ostatních. Objevila se dírka u hrdla. Takže když squeezuju pro filtrování, tak to stříká do strany. Cnoc nemaji 🙁 . No nic no. Zatim s tím umím žít, snad se to moc nezhorší.

Pak si jdu sednout do parku a čekám na 10:40 na odjezd shuttle.

Všechno klapne a kolem půl dvanácté jsme zpět ve Stevens pass. V autě jede ještě Hobbs, Big sky, clean foot a Spaceman.

Všichni se ještě na chvíli přesouváme do lodge a já si vzpomenu, ze musím ještě ukořistit někde toaleťák, na který jsem zapomněl. Naštěstí je otevřena recepce a tedy i záchody, tak tam kousek uroluju. Tohle je klasika. Hikeři to dělají pravidelně všude.

Asi za půl hoďky se zvedám a vyrážím. Ostatní ještě dojidají věci, co se jim nevejdou do batohů (taky klasika 🙂 ) a dobíjí powerbanky.

Prvni pauzu dělám už asi po 2 mílích. Jj, návrat z města. Tělo zase musí pochopit, že se po něm chce nějaká činnost.

Před sedmou se dovalím k tentsite. Ušel jsem nakonec 12 mil, takže docela dobrý. Batoh je neskutečně těžkej. Tim jak přibyl bearcan a microspikes (ano, jsem asi jediný na trailu, co se s nima vláčí, ale nechci je tu někde nechat v hikerboxu, jako to udělalo spoustu hikeru a poslat je domu by bylo děsně dráhy.) Holt ušel jsem s nima celou Sierru, tak uz to ted taky nějak dám.

Nepříjemný je, že cca 2-3 jdu v kouři a je to horší a horší. To mi opravdu radost nedělá.