michal V noci jsem se několikrát vzbudil a cítím kouř. A je to furt horší a horší.
Vstáváme do úplného šeda. Děje se něco hodně špatného.
Stoupám do kopce, má tu být výhled na mt. Rainier, ale nevidíme nic. Jenom kouř. Hodně špatně se dýchá. Po osmi mílích dorazíme do Whitepass.
Vylezeme na silnici a kolem projíždí vojenská těžká technika. Vypíname letadlo a začínají přicházet aktualizace. Fire inferno ve Washingtonu. Ten sloup dýmu, co jsem včera viděl, je obří požár. Kouř je všude. Je zavřená silnice ze Stevens pass do Skykomish( tam mám balík), Stehekin opouští hikeři lodí v maskách (do Stehekinu se dá dostat jenom pěšky, lodí nebo letadlem. A hádejte, ano mám tam balík a hlavne bearcan!).
Přicházíme ke store a před námi je uzavírka silnice. Vidět je tak max 100m. Pak už jenom kouř.
Všichni jsme dost skleslí. Zdá se, že hodně hikerů už nevěří, že je možné, aby se situace zlepšila. Oheň není přímo na trailu, ale kouř je tak strašný, že jít v tom je o zdraví.
Kupuju si jídlo a jdu si vyprat a dát sprchu. Jindy bych byl nadšený, ale dnes je to takove smutné.
Pořád to řešíme. Nevíme co dělat. Nakonec si říkáme, že popojdeme ještě 100 mil do Snoqualmie pass, pokud to půjde, a uvidíme co dál. Když se to nezlepší, holt asi letošní PCT ve Washingtonu skončí.
Nakupuju jidlo na 5 dni, dobíjím powerbanku a mobil a v skoro šest se vracím na trail.
Po pár stech metrech vyndavám masku a nasazuju. Je skoro nedýchatelno. Tak nevím, jestli dělám dobře.
Hlavou se mi pořád honí, jak získat bearcan ze Stehekinu. Ach jo. Takhle jsem si konec nepředstavoval. Ale nepanikařím. Doufám, že se to zlepší. A když ne, holt tohle je život.
Dohaní me Hobbe a končime po 2 mílích u deer lake. Vyskakuje na nás Hunter. Jsou fakt všude.
Dávám malou večeři a rozhoduju se, že masku si necham i na noc. Šílený, ale bez ní by to bylo ještě horsi.
Modlíme se za nějaký vitr z východu a nebo déšť. Ale nevypadá to usínám s chmurnými myšlenkami.
Brou
16km (568km do Kanady)
