michal Budím se v 7. Jsem dobře vyspaný, ale cítím, že úplně fit nejsem. Každopádně víc nocí v motelu už si dovolit nemůžu. Dneska odejdu, ikdyby do kempu. Ale do 12 se budu válet.
Pouštím si další film a relaxuju. Dojídám cornflakes s mlékem. Za 2 dny jsem snědl celé family balení cornflakes a skoro 2l mléka. Taky hezký.
Včera večer jsem si narychlo přepral ponožky, hoodie a trenky, tak to dávám ven dosušit a balím. Ve 12 odcházím.
Jdu si znovu koupit burger. Necítím se zle, takže se rozhodnu, že se vrátím na trail. PaH už odešli dopoledne. Půjdu jenom kus a když to bude zitra špatný, vrátím se, nebo zůstanu viset na jednom místě další zero. Koupím víc jídla pro jistotu. Mám být v kempu, nebo na trailu?
Pak jdu nakoupit. Mám dost zbytků z minula, ale snídaně a rameny a snacky koupit musím. A plyn. Venku vše přebalím do ziplocků a odcházím. Ještě se stavím na kafe v super kavárně a pak už směr… Bridge of the Gods.
Ve filmu Wild tady Cheryl Strayed končí. Pro mě to ještě konec není. Já mám před sebou snad ještě 505 mil.
Proč snad? Protože před 2 dny bylo uzavřeno posledních cca 20 mil PCT kvůli požáru. To znamená, že není přístupný northern terminus. Pokud to neotevřou (a podle komentářů na FB jsou hikeři skeptičtí) tak nebudu mit finální fotku s monumentem. Nevim už ani, jestli jsem smutný. Tenhle rok se na PCT moc nepovedl. Ano, spousta rychlých hikeru to dala celé, měli štěstí a nemuseli nic skipnout. Ale řada hikeru, včetně mě, to štěstí neměla a monument měl být aspoň ta třešnička na konci 🙁
Vstupuju na most a už na nic jiného nemyslím. Jsem tu, vstupuju do Washingtonu. Poslední stát, který musím projít. Posledních 505 mil. Znovu to budou náročné kopce, stoupání i klesání. Téměř žádná města na trailu, divočina a úžasná příroda. Dělám si fotky a selfie na mostě. Podemnou teče obrovská Columbia river.
Je úžasný, že auta zastavujou a dávaji mi prostor pro to, abych si udělal selfie s prázdným mostem a měl klid. Mávají na mě a zvedají palce nahoru. Normálně mám knedlík v krku a nějak mi divně vlhnou oči. Už jenom 505 mil a to v obou významech. Ještě a i už jenom. Je mi smutno i radostně najednou.
Pak jsem na konci, přejdu silnici a jsem ve WA. Hned to začíná mírně stoupat. Cítím se docela dobře. Kontroluju další vodu a v hlavě kontroluju všechno vybavení, jestli jsem někde neco nenechal. A najednou jako když mě opaří. Ja nekoupil ten plyn. Mám jenom docházející kartuši. Tak 2 dny odhadem. Stojím a přemýšlím, jestli se vrátit. Víc než mili a půl. Ne, nevracím se. Mám z tý zmrzliny tu misku na cold soaking. Holt budu, až plyn dojde, cold soakovat. Někteří to tak dělají furt.
Jdu dál. Neskutečně ze mě leje pot. Cítím se vybitě, ale v normě. Je 30 stupňů, to taky nepřidá. Navíc kopec začíná nabírat na příkrosti:). Ano, správně, WA. Po 4 mílích dělám přestávku. Jsem unavený, ale jde to.
Nakonec to balím na 10. míli. Jsem už unavený a je půl sedmé. Ještě bych mohl jit dál, ale chci šetřit síly. Zítra je taky den a ještě ráno jsem si nebyl jistý, jestli budu schopný vyrazit.
K večeři poridž a sušenky. Dávám přes noc namočit ramen, ten bude k snídani.
Otevírám pivo, co jsem koupil předevčírem na oslavu do kempu. Tak ho dám tady. Asi to není úplně rozumné, ale vyhodit ho nechci a tahat se s nim taky ne.
Pouštím detektivku z audiotéky, co jsem stáhnul na wifi a jdu spát. Cítím se dost fajn. Snad jsem ten moribundus ze sebe vypotil. Mám všechny věci na sobě úplně promočený. A nebo je to tím pivem 🙂 Uvidím ráno.
Brou
17km ( 794km do Kanady )
