PCT day 119

Celou noc fouká silný vítr a tak nasazuju špunty, abych se trochu vyspal.

Když se vzbudím, po nebi se honí mraky a je zima. Rychle balím, mám to ještě 7 mil a chci stihnout snidani v Big lake youth camp v 8:30.

Nasazuju ostré tempo. Stoupám do kopce a vstupuju do vrstvy mraků. Začínám vlhnout a sem tam spadne kapka. Já snad opravdu zmoknu. Ale dopadne to dobře. Po chvíli to začne klesat, mraky začínají mizet a potkávám i nějaké dayhikery. Objevuje se signal, což mě trochu brzdí, ale v kempu jsem po osmé hodině.

Big lake youth kemp je kemp mládeže. Je to krásný, velký kemp a je určen hlavně pro děti, ale můžou se tu rekreovat i rodiny. Hlavní je, že kemp je velmi přátelský k pct hikerům. Máme tu vlastní chatku se sprchou, zachodem, prackou, susickou a kuchynkou. Velký stul, křesílka a hikerbox a vůbec. Úžasný. Ale co je hlavní, Pct hikeři dostávají i jídlo formou bufetu a mohou sníst, kolik toho chteji. Celé to funguje na principu donation. Kdo chce, muze přispět, kdo nechce, nemusí.

Pádím na snídani a mizi ve mně dvojitá porce vajíček, kroket, skořicových šneků, miska poridže a několik hrnku kafe. Sotva se hýbu. Vracím se kolem checkin kanceláře a zjišťuji, ze v sobotu/dnes není oběd a večeře, pouze formou balíčků, protože stuff má volno. To zamrzí, ale aspon mě tu nic nedrží a budu dřív plzpátky na trailu. Chvíli se toulám kempem a fotím si to tu. Má to mládež fakt pěkný.

Pak si jdu dát sprchu a dám prát veci. Zároveň jdu hledat balíček s jídlem, který jsem si sem poslal z Bendu. Balíčků je tu spoustu a i ten můj. Mám jidlo na další cestu – hurá (ano, mam i další ovesnou kaši).

Pak se objevují PaH. Honzovi prý nebylo včera dobře a tak trochu zvolnili. Blíží se čas oběda, tak jim říkám, že na nástěnce je napsáno, ze oběd není a pokud ano, tak balíčky. Ale ostatní hikeri se najednou zvedají a mizí. Hmm, že by? A opravdu. Oběd se koná. Nějaký zmatený informace. Ale nevadi, hlavně, že jídlo se koná.

Opět se nechutně přejím a chvíli si povídáme s irskou hikerkou. Říkáme si pár slov v češtině a irštině. Whiskey se řekne iška baha. To se může hodit 🙂

Vracím se, balím a odcházím. PaH ještě doresuji věci. Nejspíš mě dohoní.

Je horko, ale jde se mi celkem fajn. Potkávám pár PCT dobrovolníků s pilama, co čistí les a uvolňují cesty od kmenů. Děkuju jim za to.

Po chvili začínám být pozorný. Každou chvíli by to mělo přijít. A na jedné junction je to tu.

Mark s cislem 2000. Jsem na dvou tisící míli PCT. Pro mě je to ve skutečnosti mile tuším 1810, ale to mi radost nekazi. Prostě to tak je. Jako oslavnou píseň si pouštím Tinyho Dancera od Eltona Johna.

Pokračuji dál a chvíli před soumrakem nacházím místo a kempuji. O kus dál je Sign Tap. Jdeme se spolu podívat na západ slunce. Je tu úžasný výhled. Povídáme si novinky. Od back’s lake jsme se neviděli.