Ráno se z klobouku moc nechce, je ještě tma, ale nakonec vylezu. K snídani si dělám ovesnou kaši (mám ještě asi 12 pytlíků a za 2 dny bude v balíku dalsich 12, jak jsem to spočítal? Resp. Do kterého balíku jsem je nedal?) a v 6:30 vyrážím. Po cestě je docela dobrý signál a tak volám domů.
Jde se lesem a na stromech visí ty vousy.


Na šesté míli, když svačím, mě předhání PaH. Poslouchají Harryho Pottera a sviští jak namydlenej blesk.
Po dvou hodinách si dělám oběd. Mám v jednom ziplocku smíchané 2 knorry alfredo a nakonec je do hrnku dávám oba. Takže sním 4 porce. Nu což.
Vyrážím dál a trochu to cítím, už se nejde tak lehce 🙂
Po chvili dorážím k jezeru Charlton lake. Beru vodu a myju nohy. Leží a spí tu několik hikerů. A tak je napodobuju a taky si na chvíli lehám.

Mám za sebou 16 mil. Chci dnes ujit 26, takže to dělím na 2 úseky po 5 mílích. Vždy necelé dvě hodiny.
Jde se spáleným uzemim, ale hořelo tu už asi před pár lety, protože jsou tu už malé stromky a květiny. Vybělené kmeny stromů ční k nebi, černé spálené leží na zemi, ale už jsou zarostlé travou a květinami. Je to smutný, ale ne tolik, jako ty čerstvě spálený území, kde je naprosto pusto a hlavně už je to docela pěkný.


Před kempsite filtruju vodu a útok komárů byl brutální. Cely den tak nějak soustavně otravujou, ale tady mě málem vysáli. Strašný.

Prchám a za chvíli dorážím na misto. PaH už tu jsou a staví stan. Přidávám se a pak vařím ramen (tu polívku:) ) a prchám do stanu. Spojený útok komárů je zase hrozný.
Jsem příjemně unavený. Nohy trochu bolí, ale takový to příjemný bolení. Píšu zapisky a pomalu se mi klíží oči. PaH večeří, slyším jak si tlumeně povídají a je to lepší než ukolébavka.
Brou
42km (celkem 3096km)
Super, dneska vlastne jeden pekny maraton. Libca vygooglil, ze to delaj Nigerijci vychrtli jako ty za 2 hodky, takze prej cos delal zbytek dne, kamo? 🤪 A vsichni te moc zdraviiiiiiii 😘
Jedl..;-)
Nesmíte říkat takhle nahlas, že se tu vlastně pořád jenom flákam a jím. To by tu PCT chtěl jít za chvíli každý:)
Jasně, polívka….už vím😉