PCT day 85

Několikrát se v noci budím a kontroluju čas jak pitomej. Jako by se něco stalo, kdybych zaspal :). Nicméně pokaždé mi přijde, že je něco špatně.

Vstavám v 5 a jakmile se proberu, hned identifikuju, co je špatně. Cítím kouř. Hodně kouře. Rychle balím a lezu ven. Vsechny okolní kopce jsou ztracené v kouří.

Je to mnohem hustší a intenzivnější kouř, než prve v Yosemitech. K snídani cookies s vodou a mizím. Snad správným směrem. Species už je přede mnou a Sun Shine s přítelem me předhánějí po chvili. Dolezl jsem totiž na kopec a mobil, který našel signál, se rozcinkal upozorněníma.

Já mám totiž dneska narozeniny. Ale v Česku jsem je měl už před devíti hodinama a proto jste mi už všichni přáli, zatímco já spal. Takže letos slavím o chvíli později a hlavně poprvý bez vás.

Lidičky, moc vám všem děkuju za přání. Nějak tu vsechny tyhle veci prožívám mnohem emotivnějš, než normálně. Asi mi už všichni chybíte.

Za chvíli se vyhoupne slunce a je úplně červený v tom kouří. Na fotkach to není vidět. Samsung asi nejak tuší, ze slunce normalne neni červený a tak kroutí barvickama.

Snažím se pelášit a zároveň jit pomalu a nenamahat nohu. Daří se to jen chvílema:)

Pouštím si místo hudby Sinuheta a je to teď docela napínavý, takže zjišťuju, že se mi povedlo ten to nine 🙂 (skoro, vo pár minut 🙂 ) A pak padne i twelve to eleven. Ale to už byla tak nějak skoro povinnost 🙂

Sedám, už toho mám celkem dost a dělám si oběd. Ramen a peanut butter a jerky. Já vím, šílený, ale prostě už zbytky a hlavně ono je nám jedno co jíme, hlavně když to má kalorie :).

Pak znovu na cestu. Potkávám 2 starší pani a ptají se mě na cestu k nějakým vodopádům. To mě skoro rozesmálo. Říkám jim, že už skoro 2000km hraju takovou hru v aplikaci farout, kde se snažím udržet modrej puntík se šipičkou (to jsem já) na červený lince (to je PCT) a že opravdu jenom málokdy vím, kde jsem. Ale že jim mohu ukázat tu mapu (google mapy tu nefungujiu – není signál) a že z toho třeba neco poznáme. Chvili nad tim mudrujeme a pak usoudime, že asi maji jít po PCT, jako já, a že tam nejspis PCT jde taky. Moc mi děkují (opravdu není zač:) ) a pak pokračuji dál.

Po chvili slyším uz silnici kam mířím na stop do Sierra city. Switchbackuju dolu z kopce a slyším vodu. Ha, vodopády. Ok, tak jsme mudrovali dobře.

Přeběhnu most a valím k silnici. Najednou vidim na stromě čtvrtku s napisem:

GO RANDOM STRANGER GO!

(Tu jsem nevyfotil, ostatni už jo 🙂 )

Pak postupně nacházím další:

Ano, trail magic a já před chvílí jedl!!! Nicméně mi to nezabrání zdlábnout hotdog se salátem a grepovou limonádou.

Sedí tu uz několik hikeru. Patches s kamarady, nějaký kluk z Izraele a hlavně Vitek. Hned se ptám co nohy. Prý trochu lepší, ale musel hodně přeskočit, až do truckee a dává jenom 17 denně (oproti předchozím 30) prý to pořád cítí. Držím mu palce. Už i já vím, co je to bojovat s problémem. Upozorňuje mě, že obchod v Sierra city je zavřený. No to nic moc, ale já ho vlastně nepotřebuju. Jdu na hotel a nějakou večeři snad někde najdu. Kdyz tak mám zbytky.

Děkuji moc za trail magic a jdu na stop. Moc se nedaří a tak vyrážím pěšky. Je to jenom 1.5 mile, ale neujdu ani 500m a staví mi auto a vysazuje mě přímo u obchodu. A co nevidíme, obchod je napůl otevřený. Napůl znamená, že je ofiko zavřený, majitel odjel pryč, ale nějaký klučina záskok otevřel pro hikery, jenom než si nakoupí. Ale nejde terminál ani atm, takže jenom cash, což nekomu způsobuje mírné problemy.

Kupuju si pivo na oslavu na večer a root beer.

Pak jdu naproti do hotelu. Ale přichází hlavní zadrzhel dne. Ještě včera večer bylo 6 ze 7 pokojů volných, takže jsem ani nedělal rezervaci. Ale co myslíte… Správně, full house.

Je to prtavoučkatý město. Testuju další možnosti, ale $150 platit nechci (hotel byl za 75, super cena) a pak narážím na ceduli river haven vacation home a zkusím tam jít. Přicházím do prázdninového domku, který je celý otevřený, ale úplně prázdný. Všude jsou cedulky s nápisama jako:

• Vejděte dál a vyberte si pokoj.
• Postele jsou i venku.
• Ano, klidne jděte dál, je to úplně v poradku, ikdyz tu nejsem.
• Ručníky jsou u schodiště.
• Hikeři, než si sednete, osprchujte se (tahle cedle mě pobavila).
• Po osprchovani utřete skla sprchaáe a ukliďte po sobě.

Prostě kompletní návod na dům v případě, že tu není majitelka. Koukám na cenu, 99. Ok, je to vic nez jsem chtěl dát, ale nějak to tu na mě dychlo a libi se mi tu. Něco mezi anglii a sri lankou. Zůstanu 2 noci.

Sedám si do křesla v obýváku (porušuji pravidlo osprchovaní 🙁 ) a chvilku jen tak sedím a chci si jít vybrat pokoj. Najednou se otevřou dveře a vejde Species. Ta Němka z večera/rána. Říká, že chce zůstat a jestli už jsem si vybral pokoj. Říkám, že ne a ať si jako dáma vybere první. Na to mi říká vememe si jeden dohromady a ušetříme, ne? Říkám, že ušetřím rád, ale že vsechny pokoje mají jenom manželské postele. Na to odvětí, že v tom nevidí žádný problém. No ok. Já vlastně taky ne. (Skoro 🙂 ) Proběhne pokoje a vybere ten s největší postelí a je vymalováno. Bydlím s cizí ženou v cizím pokoji.

Zkouším wifi, ale nefunguje heslo. Takže zatimco se sprchuje, jdu ke komunitmu centru u kostela, kde jsou sprchy a záchody pro hikery a kde je i free wifi a volám domů. Miška je sice z nastalé situace trochu překvapená, ale asi ji už nic nemůže prekvapit, takže nic nenamítá a je to legální:)

Kdyz se vrátím a osprchuju, řešíme jidlo. Oba máme hlad a Species nachází nějakou otevřenou restauraci asi 10 min pěšky (ta místní totiz ve 3 zavřela – logicky, že jo)

Jdeme tam, ale co to? Obchod, který byl napůl otevřený do tří je úplně otevřený od 6-8 a to včetně deli (bistra). Klučina si vzal obchod za svůj a s kámošem dokonce misto klasické nabidky burger apod ještě uvařili red curry. Tomu neodolám. Říkám, že se najím tady. Species souhlasi. Má to jenom malý zádrhel. Je půl páté, čili se vracíme do domku. Hoďku a půl ještě vydržíme. Sedíme v obýváku a povídáme. Má uz toho pár za sebou. Šla např. celé AT. Příjemné povídání. (Ne, jedinou větu co si pamatuju z němčiny – hlášení o počasí, jsem ji neříkal. To jenom kdyby se nahodou někdo měl tendenci zeptat 🙂 )

V šest jsme v obchodě. Jídlo je výborné i IPA. Je tu spoustu hikerů, Lucky, japonci a zase Swain a king Magnuss. Jsou prostě všude.

Vracíme se zpět a v pokoji najdeme cedulku, ze Susane (majitelka) už je tu, ale dává si nap na verandě a buď ji máme vzbudit, nebo že v 8:30 bude určitě už vzhůru.

A skutečně, na verandě v postelí spí paní a pán.

Tohle je opravdu zvláštní ale úžasná země:)

Po chvíli (asi jsme hluční) se Susane objevuje. Je to moc milá, trošku ezoterická paní. Řešíme platbu a já si pak jdu otevřít pivo na terasu nad řekou. Je to tu úžasný.

Začíná být šero, tak jdu na pokoj. Species řeší, že přeskočí část kvůli kouři. Nechce ho dýchat (je to fakt hnus). Tím, že nejde thruhike je jí to jedno. Takže hledá kam skočí a jak.

Ja se jdu zhygienit a pak brouzdám na internetu (už máme správné heslo).

V cca 10 jsem marnej a usínám. Je hrozné horko, jsou otevřené dveře a spim jenom pod prostěradlem. Ve dvě se budím, je mi strašná zima a hledám nejakou peřinu. Ale celou má Species. Naštěstí se vzbudí a dává mi přehoz přes postel. Díky tomu přežívám noc, jinak bych asi musel jít pro spacák:)

Dneska dlouhej den, ale krásnej.

27km (celkem 1912km)