michal Ráno je trochu pomalejší. Ale máme před sebou 18 mil, takže ok.
Jako první vyráží Sho, asi 20 minut po něm já. Jde se mi fajn. Dnes mame pres 5000ft stoupání, celkem dost, ale už jsme asi trochu přivykli.
Na pauzičkách se různé míjíme. Po pěti milích si dávám větší pauzu i se sváčou. Nikdo me ale nevidí a všichni mě předejdou.
Další pauzu plánuju az na oběd, kolem jedné.
Po cestě je spoustu kytek. Je horko a některá místa úplně neskutečně opojně voní. Míjím i zvláštní kopec, který vypadá jak hromada kamenů.
Po jedné docházím SaH a hledáme misto na oběd. Po celou dobu míjíme krásná místa a vždy když potřebujeme místo, tak najednou neni a zmizí. Nakonec se upíchnem a k obedu si dávám salam se sýrem a hotdog pečivem. Jako desert peanut butter. Jak mi nechutnalo, tak teď se po něm můžu utlouct.
Asi po hoďce a pul vyrážím na posledních 6 mil. Pořád se tak nějak střídáme se SaH. Sho i Veho jsou někde za námi. SaH říká, že je to normální.
V jednu chvili narážím na zbytek signálu a dostávám zprávu, že je ze mě prastrýc. Vítej na světě Mikuláši.
Kolem pul sedme dorážíme na kempsite. Stavíme srany a pak rozděláváme oheň kvůli komárům. Moc jich tu naštěstí není, ale i málo je moc 🙂 a je tu pěkné ohniště.
Veho přichází asi za půl hoďky. Všichni děláme k večeři rámen. Sho přichází až skoro za tmy. A dělá si …. ramen 🙂
Pak povídáme u ohně. O všem možným. Pak si Veho vzpomene na Smores. Dávám si jeden, ale velký fanda asi nebudu. Je to proste cukr s cukrem mezi cukrem.
Pokračujeme v řečech o všem možným. Moc fajn.
Po jedenácté to balím. Zítra nevstanu.
30km (celkem 1666km)
