michal Situace s komáry se ráno nijak nezlepšila. Balím se ve stanu, pak rychle ven pro soudek, dobalit a mizím. K snídani energy tyčinka.
Jelikož se jde podle vody, komáři útočí pořád. Jít v síťce je nic moc, ale lepší než zemřít na no blood.
Valím to po cestě a najednou vidím na zemi velkou 1000. NO JO!!! Já na to málem zapomněl. Velká oslava ve formě písně Cesta byla suchá od Buty, pár fotek a mažu dál.
Přemýšlím totiž co dnes. Původně jsem chtěl přespat cca 5 majlí před highway do KMN, ale jde se mi dobře a tak trochu zrychluju.
Po cca 10 majlích se trail konečně odklání od potoků a komáři postupně mizí. Díky bohu.
Následuje delší pasáž do kopce a nahoře před odbočkou si dávam jídlo. Jako bych tušil, co mě čeká. Následuje obrovská stěna, na níž vidím cestu pct. Trošku se mi rozklepou kolena, ale statečně vyrážím.
Když se doškrábu nahoru, vidím, ze jsem tak ve třetině, ale když vylezu až nahoru… najednou se otevřou neskutečný výhledy. Sierra se pomalu loučí ve velkém stylu. Kochám se s hubou od ucha k uchu.
Nahoře je i trochu signál, takže si píšu s Miškou, akorát se vrací z koncertu Coldplay z Berlína.
Pak následuje dlouhý sestup. Chvíli zkouším jít hodně rychle, abych chytil poslední shuttle do KM, ale brzy mi dojde, že to prostě nejde. Holt budu muset stopovat. Snad něco pojede.
K silnici dorážíme víceméně stejně s Luckym. Po chvili se objeví ještě Steven. Maniak co chodi 30+ v Sierra a tonpred měsícem dokončil arizona trail.
Po cca 30 minutách nam zastaví kluk, co vubec neumi anglicky, jenom španělsky. Ale nějak se domluvíme kam chcem hodit.
Do KM dorážíme v cca 5:30 a s luckym berem pokoj na noc. Steven jenom kupuje jidlo a vrací se na trail. Neskutečný.
Beru sprchu, hážu veci do pračky a pádim na večeři. Burger to jistí. Večeříme s Vítkem (ten kluk, co mě poznal podle bundy nalehko). Je tu a je smutný. Začaly ho trápit holeně. Asi stejna věc, co poslala domů Bouldera. Bolí ho to už druhý den. Bere si na zítra zero a pak se zkusí vrátit na trail.
Pak už jen přehazuju věci do sušičky, kupuju si pivo na večer v obchodě a pak jdu řešit spaní, abych nerušil, až půjdu spát. Je nás na pokoji 5. Lucky, Maverick, holčina z Holandska co jsem jí už párkrát potkal, nějaký kluk a ja. Pak jdu do lobby zkusit něco nahrát na web, ale wifi je peklo. Kolem půl dvanácté to vzdávám a jdu spát. Jsem pěkně utahanej, ale krásnej den.
Brou
34km (celkem 1627km)
