michal Budím se po šesté. Bože, já se občas nenávidím. Usnu asi až za hoďku a v osm definitivně vstávám.
Dneska mám zero, mám odpočívat!
Přemlouvám se zajít do tý německý pekárny pro chléb k snídani. Nakonec jdeme oba. Amerika je ve spoustě věcí neuvěřitelná. Hodně věcí tu v Americe funguje jinak, někdy i líp. Ale jako že není chleba v pekárně, to nás dost překvapilo. Samý sladký nesmysly. Nakonec jsme našli pytel s den starým chlebem a furt lepší, než ten americkej bílej nesmysl.
Po návratu děláme opulentní snídani. Fakt super. Už dlouho jsem si tak nepochutnal. Avokádo, sýr, vajíčko, roastbeef, kafe. Prostě pecka.
Po snídani se definitivně rozhodujeme, že zůstaneme v hotelu ještě jednu noc a nebudeme hledat jiné levnější ubytování. Lenost zvítězila. Jdeme to řešit na recepci. Davaji nám slevu, ale pokoj dostaneme jiný, stejný, ale jiný. Takže se za půl hodiny stěhujeme z pokoje 113 do pokoje 111. Blázinec. Pokoje jsou úplně stejné, takže jenom přenosíme všechny veci 1:1 a pokračujeme jako by se nic nestalo.
Píše Gevin a Sho. Mean mug končí a vrací se domů. Gevin počká, než odjede a Sho se chce po nákupu hned vrátit na trail. Takže ani společná večeře. Nojono.
Píšu pohledy a pak frčím na poštu. Je od hotelu asi 5 min pěšky.
Na dopoledne spoustu práce, takže lezu do postele, řeším nějaký věci na tel a pak statečně usínám. Budim se kolem pul čtvrté a jsem jak zpráskaný pes. Klasika když spim odpoledne. Musíme pořešit nákup jídla. Takže frčíme nakoupit.
Nejdřív se stavime v grocery outlet. Před obchodem potkáváme Shoa, ale je nervózní a pospíchá, vrací se na trail.
Tenhle obchod je fajn. Mají tu skoro všechno za poloviční ceny, než ve von’s. Akorát některý baleni jsou pro nas nesmyslně velký, takže pár věcí ještě koupíme ve vons.
Do Von’s jde už jenom SaH. Ja čekám s nákupem venku. Kupuje už jenom oatmeals a večeři = kuřecí stripsy.
Pak valíme na pokoj. Táhneme 4 igelitky. Tohle prostě nedokážu narvat do canu. Nejde to. Budu asi krmit medvědy.
Po návratu večeře a pivo, co jsme koupili už včera. Jsem totálně přejedenej. Ostatně to jsem celý dva dny. Snažil jsem se.
Pak řeším nějaký fotky a aktualizuju mapy a apky na tel. Využívám celkem dobrý wifiny.
Pak dopisuju zápisky za dnešek a hygiena a do postele. Snad se nějak dýl vyspim. Zítra návrat na trail. Klasický mix … nechce se mi a už se těším. Momma trail, jak se občas říká, je zvláštní místo. Spousta věcí je tam mnohem jednodušší. Člověk je mimo prostor a čas. Řeší jenom chůzi, jídlo a spánek. Ano, je to namáhavé, občas i bolavé, ale mnohem jednodušší. Město je stress. Spoustu věcí k zařizování, spoustu peněz, ale i odpočinek, jídlo a lenost. A toho se pak člověk může hůř vzdávat. Ale vždycky když nakonec stojím zpátky na trailu, jsem šťastný a neměnil bych.
Už se mi klíží oči.
Brou
0km
