michal Martina večer avizovala, že se jí asi nebude chtít vstávat a měla pravdu. Tak vyrážím v 6:30 sám. Že se někde přes den potkáme.
Vítr pořád fouká jak vzteklej a není vůbec teplo. Nandávám větrovku. Jsem nějakej zádumčivej, navíc narážím na zbytkový signál a přijde i nějaká pracovní povinnost, takže prošvihnu značku 1000. kilometrů. Tak si ji na 1009. kilometru načmárám sám.
Docházím k watercache. Je tu Mike, Something else a Sha(r?)ka. Filtruju vodu. Opět lateřím a musím znovu backflushovat filtr. Pořád z něj tečou oranžový zbytky z Golden oak springu. Ten spring mi teda dal.
Po chvíli doráží Martina.
Dobíjím telefon z powerbanky, je jich tu v krabici asi 20, a pak zjistíme, že kousek bokem je váha. Z legrace se vážím a ejhle … 85 kilo. Otázka je, kolik z toho mi chybí voda. Ale něco jsem určitě zhubnul. Mých odletových 103 kilo je minulostí.
Vyrážím na cestu s pěti a půl litry vody. Další voda je až za 20 mil a budu muset nastoupat pres 3000 stop a skoro to samé sejít.
Kopec začíná hned. Fouká to a není teplo, ale větrovku stejně musím sundat, za chvíli pěkně hřeju. Martina mě dohání těsně před vrcholem a oba máme hlad, takze hledáme misto na uvaření jidla.
Dělám si rámen a jako zákusek pár m&msek.
Celé odpoledne je ve znamení nahoru, dolů. Máme toho docela potom stoupání dost, takže chceme trochu dřív skončit. Proto končíme na míli 644. Vítr fouká, už je to fakt docela otravný. Ale není to tak hrozný jako včera.
Stavím stan a rozhoduju se, že si zasloužím něco dobrého k večeři a tak si jdu uvařit beef stew, dehydratovanou hotovku od mountains, kterou jsem našel v hikerboxu v Tehachapi.
Dnes poprvé jdeme vařit a jíst dál od stanů. Přeci jen, v komentářích se to množí zahlédnutími medvědů.
Fouká to a dává se do mě zima. Hned po jídle prchám do stanu, oblékám péřovku a lezu do quiltu. Zajímavé, jak málo člověku stačí ke štěstí.
Pouštím si audio Obraz Doriana Greye a píšu zápisky. Je 8 a moc dlouho už asi vzhůru nebudu 🙂
Brou
32km (celkem 1030km)
