michal Budím se v 6 a nedaří se mi usnout. klasika, když mužů spát, tak nemůžu.
Čtu neco na internetu. Kolem půl osmé jdeme na snídani. Vajíčka, klobásky, toasty, kafe… super.
Pak balíme. Je to boj. Mam strašně moc jídla a k tomu bude 5l vody. Bude to vážit tunu.
Martina má nějaký problém se zaplacením mobilního telefonu. Ani s pomocí hotlinky se problém nedaří vyřešit. Takze budeme pred odjezdem na trail jeste muset navštívit t-mobile. Naštěstí tu v Tehachapi jeden je.
Jdeme na checkout a pak na stop. Nechce se nám s batohama slapat až k walmartu, preci jenom je to cca 20 min. Chvíli Stopujeme, ale neúspěšně. Po cca 10 min vidíme, jak jedno z aut, které jede v protisměru se za námi otáčí a zastavuje u nás. Vždycky mě ti lidi překvapí.
Vyhazuje nás u walmartu a pak jdeme do t-mobilu. Je to kousek. Nakonec se to Martině daří nějak vyřešit a jdeme na stop.
Musíme kus popojít, abychom stopovali už jenom auta co projedou smerem, co potřebujeme. Po cca 10 min nam zastavuje mini auto. Učitel ze střední skoly. A jestli se vmáčkneme. Je to tiptop, ale vmáčkneme. Cestou povídáme a že už prý takhle vozi lidi na trail cca 10let. Díky pane učiteli.
Kolem 12 stojíme na trailu. Je vedro, ale už se těším na cestu. Cesta je celkem v pohodě, zase jdeme wind farmou, ale vítr skoro žádný.
Začíná to smažit víc a vic. Po cca hodině a půl hledáme stín, ale nedaří se. Tak beru tyvek a stín vytváříme.
Kolem půl čtvrté vyrážíme dál. Jsou trochu mraky a tak uz vedro není tak strašný. Po chvíli přicházíme k watercache. Doufali jsme v ní. Super. Sice mám 5l ale v nejhorším případě by musela vydržet na 26 mil a to by bylo těžké. Takhle muzu na místě litr vypít, nádhera a dobírám 2l.
Pokračujeme dál. Klesáme k highway 58. Ja to nevěděl, ale Martina a Sho mě poučují, že přicházíme k místu, ze kterého v roce 1998? vyrážela Sheryl Strayed (podle jejíž knížky byl natočený film Divočina s Witerspoonkou). A skutečně, po té co přelezeme dálnici po mostě, trail vede podle ni a mírně stoupá a poznávám tu scénu z filmu.
Sho i Martina jsou na měkko. Vlastně kvůli filmu divočina se prý rozhodli PCT jít. A tak tu fotí a rozjímaji. Já už se dost bojím času a šel bych, ale chápu to.
Jdeme podle dálnice a začínáme stoupat do kopce. Objevuje se vítr a stále sílí. Klasika. K místu, kde chceme spát jsou to ještě cca 4 míle a je jasné, že za světla uz to nedáme. Vítr fučí zase neskutečně. Po cestě potkáváme několik mist, kde by se spát dalo, ale není to chráněné před větrem. To by byla strašná noc. To místo, kam jdeme, by mělo mít několik trochu chráněných mist.
Už za tmy dorážíme na tentsite. A místo je to skvěle, ale se stany se sem všichni nevejdem. Takže se rozhodujeme, že přespíme na kovboje. Můj první dobrovolný cowboj kemping. Převlíkám se, snim bagel s klobaskou (chudá večeře), čistím zuby a hurá na psaní zápisků.
Dopisuju, kolem fouká vitr, ale naše misto je celkem chráněné. Koukám na nebe. Dneska spíme v milion stars hotelu.
Brou
20km (celkem 914km)
