PCT day 37

Vítr v noci je neskutečný. Stan se klepe, ale drží. Budím se v 5:30 a jsem úplně mimo.

Vstávám, ale Martina i Sho jsou hotoví a neschopní vyrazit.

Vyrážím tedy sám. K mostu a watercache dorazím za cca hodku a půl. Ostatni hikeři to asi taky nezvládli. Několik jich po cestě potkavám a teprve se balí na cestu.

Filtruju vodu a pak sedám a vařím jídlo. Ostatní podle toho, jak vyspávali tu asi moc brzo nebudou.

Doráží asi po 2 hodinách. Řešíme plán, kam dojít. Ale můj návrh zkusit 15 mil, aby nam zbylo na zítřek jenom 10 mil není úplně vítán s nadšením. Jsme unavení všichni.

Jdeme dál a cesta vede přes obrovskou farmu wind turbín. Je tu několik stovek turbín (odhaduji tak 250), je to neskutečný hukot. Jdeme skrz celé údolí, cca 3 míle, je to do kopce a proti neuvěřitelnému větru. Tohle jsem zatím nezažil. Občas nejsem schopen udelat krok. Větrovka se mi klepe a kapuca mi buší do hlavy. Turbíny hučí a vytváří neskutečný hluk na pozadí skučícího větru. Chvilkama jsem úplně šílenej. Nepomáháji ani sluchátka s muzikou. Ani na nejvyšší hlasitost není nic slyšet. Jenom vítr a hučící turbíny.

Probíjím se tím něco přes dvě hodiny. Sho odpadá. Martina toho má dost a vidím, že nemá chuť pokračovat dál. Domluvíme se, že se zkusíme srazit na 1. dalsi vodě a já pokračuju.

Je to do kopce, vedro, ale nějak se tam dohrabu. Pod stromem leží asi 10 jiných hikerů. Je to jediný pořádný stin široko daleko. Schroustám něco jako oběd (m&ms, chipsy, jerky) a usínám. Přemýšlím, zda pokračovat, jestli Martina a Sho nedorazí. Na jednu stranu nechci v tom větru a vedeu zůstávat. Na druhou stranu je moc fajn jít chvíli ve skupině.

Kdyz se proberu zjistím, že Martina leží o kousek dál. Super, kousla se a dala to. Sho nikde, ale on ma jiný způsob chození. Nesnáší horko, takže někde leží a pak se večer zjeví.

Pokračujeme dál. Brutální kopec a vedro. Ale nějak jdeme.

Nakonec skončíme 2 míle před plánem, ale i tak dobrý výsledek. Na to že jsem spal 3 hodiny a celý den byl buď uragán nebo vedro…

Jsme na úžasném místě s ohromným výhledem. Jen tu prý umí pěkně foukat. Zatím nic, snad to tak zůstane. Děláme večeři a vyhlížíme Shoa. Prý je 4 míle za námi a dohoní nás.

Dnes to byl den plný silných zážitků.

Update: silný zážitek na cestě na záchod, ale to už asi víte z FB. Ty večerní toulky okolím jsou vyloženě životu nebezpečné:)

Brou

24km (celkem 875km)

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *